Se zjištěními autorů článku se plně ztotožňuji. Sám jsemn se za "pouhých" 14 roků nedožebral ani zahájení jakýchkoliv úkonů trestního řízení v trestní věci podle § 238 odst. 1 a 3 (čl. 12 Listiny) ani u mnoha jiných "závažných" trestným činů spáchaným zločinným spolčením - provázaným se strukturami PČR a státních zastupitelství, namísto dovolání se ochrany (tj. splnění toho za co zmíněné orgány pobírají mzdu) jsem se stal notorickým kverulantem či zvláště obtížným hmyzem. Za celé ty roky kdy jsem nucen (ač ne právně vzdělán) sledovat vývoj v ČR platných zákonů (jejich "podařené" novelizace) nemohu než konstatovat že pokud se ČR "stará" o umožnění nápravy nezákonných rozhpodnutí PČR či státních zástupců (i soudů), pak výhradně tak aby to bylo ku prospěchu pachatelům - jejich obětem, tj. těm kteří jsou si s nimi dle Ústavy (nakonec i trestního řádu) "rovni" rovná práva upírá. V článku zmíněné nepravosti jsou obecně známy. "Problém" je v tom, že takový stav "právnosti státu" našim nejvyšším voleným představitelům nejen nevadí, ale zřejmě vyhovuje. H.