Kdo je vyvrhel? Dne 1. 9. 2006 o mé osobě vyšel článek v Denících Bohemia se spíše zostuzujícím obsahem. Téhož dne mi telefonovala redaktorka z TV Nova a v průběhu dlouhého rozhovoru se pasovala do role soudce a mě obsadila do role předem vinného, tudíž i odsouzeného s tím, že bych už jen za to, že jsem byl bachařem, se měl vzdát poslaneckého mandátu. To vše na základě vyprávění odsouzených, přesněji jednoho jmenovaného. Co na to říci? Tvrzení odsouzených jsou z 80 % lež, z 20 % pololež. Proč? Jednoduchá odpověď. To mají v této době vyprávět, za co byli opravdu odsouzeni, co opravdu spáchali? Motivem páchání trestné činnosti těchto individuí je bezpracný zisk či získání jiných neoprávněných výhod, event. úchylka. Proto se dopouštěli krádeží, loupežných přepadení, pohlavního zneužívání či vražd. Příkladně: kdysi někdo z nich přepadl jakéhosi strýce, který šel z hospody, vzal mu peněženku a rozbil hlavu. A když po převratu vyšlo najevo, že přepadený byl předsedou uliční organizace KSČ, nebohý odsouzený tvrdí, že bojoval proti komunismu. Ať zkusí někdo dokázat, že nebyl příslušníkem třetího odboje. A co když za to kápne časem důchod nebo jiné všimné. Někteří, aby se vyhnuli plnění povinností uložených zákonem, zejména pracovních, sáhli i k drastických krokům. Znám jednoho, který si od spoluvězně nechal majzlíkem přetrhnout Achillovu šlachu, aby nemusel do práce a mohl ležet na ošetřovně. Co mu brání, aby teď vykládal, že ho zmrzačili komoušští bachaři. A co polykači tzv. kotviček... O tom by mohli své vyprávět lékaři z Vězeňské nemocnice v Praze-Pankráci. Já osobně i drtivá většina příslušníků SNV jsme se k odsouzeným chovali v souladu s tehdy platnými právními předpisy. My jsme je nevytvářeli, my jsme byli povinni vykonávat je a dodržovat. Konkrétně k osobě p. Gruntoráda. Obsah slova práce pro něj byl neznámý. Povýšenec, který si hrál na intelektuála, a tudíž nebyl oblíbený ani mezi spoluvězni. Kázeňské tresty stanovoval zákon o výkonu trestu a řád výkonu trestu. Při jejich ukládání byla respektována především zásada úměrnosti a přiměřenosti. Pokud příslušník vybočil z řádného plnění služebních povinností, čekal ho kázeňský trest nebo soudní stíhání. Nemám důvod se za cokoli stydět. Naopak jsem hrdý, že jsem chránil poctivé občany před různými parazity, a to mnohdy velmi společensky nebezpečnými. Byl jsem odměněn třemi státními vyznamenáními. Dvě z nich - Za službu socialistické vlasti a Za zásluhy a obranu socialistické vlasti - obdrželo mnoho příslušníků armády a bezpečnostních sborů, mezi jinými i oblíbené sloupy demokracie jako gen. Šedivý a jiní generálové. Třetí vyznamenání je velmi výjimečné. Obdržel jsem je od prezidenta republiky za rozhodné jednání a mimořádnou statečnost při výkonu služby. V r. 1974 jsem ještě s jedním kolegou zabránil útěku nebezpečných vězňů, recidivistů násilných trestných činů, kteří chtěli zavraždit příslušníky SNV, ozbrojit se, vzít rukojmí a prostřílet se na Západ. Má někdo představu, co by bylo, kdyby např. brali na civilním sídlišti vedle NVÚ rukojmí? Oba jsme utrpěli těžká zranění, kolega s následky. Ale životy a zdraví ostatních jsme zachránili. A nyní přichází kdosi s otázkou, zda se nestydím, že jsem byl bachařem a zda bych se neměl vzdát mandátu. Asi chce zřejmě oslovit všechny příslušníky Policie ČR, Vězeňské služby či armády ČR, aby si byli vědomi, že když budou čestně plnit slova přísahy, že je v budoucnu někdo, kdo jim nesahá ani po kotníky, přinejmenším veřejně znectí. Určitě z těchto článků a pořadů budou čerpat sílu pro řádné plnění služebních povinností. Konečné slovo - mandát nemám od žádných příživníků a jim nakloněným příznivců. Ten mi dali voliči v otevřené politické soutěži, a tak mi na něj žádný tlučhuba sahat nebude. K novinářům a jiným současným apologetům. Ať si sáhnou do svého svědomí, pakliže nějaké mají, a zamyslí se, jak by psali, resp. mnozí z nich také doopravdy psali, před 30 lety. Za druhé, ať si na tuto štvanici obdobnou s činností výboru pro neamerickou činnost na konci čtyřicátých let v USA vzpomenou, až půjdou přes svůj pražský či jiný Sherwoodský lesík a některý z ublížených touto či jakoukoli jinou společností či režimem po nich skočí. Jsem zvědav, jak si to užijí a zda jim pomůže vykřikovat argumenty, že bránili humanismus a demokracii. Odevzdají peníze, ženy někdy třeba i čest a leckteří dokonce život. Před několika měsíci se sdělovadla mohla zbláznit kvůli dvěma či třem citově oploštělým vrahům. A nyní? Zejména Nova - velmi brzo zapomněla na pana Velíška. Nebo to byla jen póza pro větší finanční příjem z vysílání? Tak jak jim pak věřit? Josef Vondruška