Když si promítnu jejich životní příběh, v čem vyrůstali, oč všechno přišli, včetně toho, že už jako velmi mladí se podíleli na protinacistickém odboji, že vlastně během svého krátkého života nepoznali nic jiného než jen boj a smrt a následně jen teror za komunistického režimu, musím hluboce smeknout před jejich odhodláním bojovat dál jakoukoliv formou proti diktatuře proletariátu a nenechat se ničím zlomit. Nejsem zastáncem násilí, ale v jejich situaci skutečně nevím, jak bych se zachovala, proto je nemohu soudit. Vím, jak bylo neuvěřitelně těžké si za bývalého režimu uchovat charakter a každodenně za své odlišné chování platit daň. Proto jsou to pro mě hrdinové a napořád zůstanou.