TISKOVÁ ZPRÁVA
ŠTRASBURSKÉHO VÝBORU
Praha, 26.11.2003
Podali jsme sedm stížností k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ECHR) proti Èeské republice, ale soud již pìt z nich odmítnul jako nepøijatelné. To nás velmi pøekvapilo, protože ve všech pøípadech èeské soudy rozhodly v rozporu s platným právem. Tím porušily nìkteré z práv zaruèených Úmluvou o ochranì lidských práv a základních svobod, mezi nimi vždy právo na spravedlivý proces. Vždy jsme vyèerpali všechny opravné prostøedky a stížnosti k ECHR podali až poté, kdy Ústavní soud odmítnul naše ústavní stížnosti. Takže jsme splnili všechny podmínky pro projednání stížností proti Èeské republice u ECHR.
Podle jednacího øádu ECHR vede øízení o pøijatelnosti stížnosti: jakmile ji obdrží, pøedseda sekce, ke které byla pøidìlena, urèí soudce, jenž posoudí splnìní podmínek, vypracuje zprávu a rozhodne, zda má být pøijatelnost stížnosti projednána výborem nebo senátem.
Chtìli jsme proto vidìt, co obsahují spisy o našich stížnostech. Oèekávali jsme, že zjistíme to, že èeští zamìstnanci soudu naše stížnosti špatnì pøeložili nebo že soudci nemìli k dispozici právì platné èeské zákony. Z u nás vydaného pøehledu nejzávažnìjších pøípadù totiž víme, že soudci ECHR rozhodují velmi uvážlivì a vždy peèlivì.
Co jsme našli bylo šokující: v žádném spisu nebyla zpráva soudce zpravodaje ani rozhodnutí výboru soudcù o nepøijatelnosti stížnosti. Žádná naše stížnost nebyla pøeložená do angliètiny èi francouzštiny, jednacích jazykù ECHR. Jak by tedy o nich mohli soudci rozhodnout? Nedostali jsme uspokojivé vysvìtlení. Èeští úøedníci nám buï neumìli, anebo odmítali odpovìdìt a byli arogantní. Øekli nám, že rozhodnutí o nepøijatelnosti stížnosti je pro stìžovatele tajné.
Domníváme se, že žádný ze soudcù ECHR naše stížnosti vùbec nevidìl a že stížnosti èeských obèanù konèí rovnou v archívu bez projednání. Výjimkou jsou pouze stížnosti na prùtahy v øíze-ní. Aby Èeská republika nevypadala bezchybnì je nutné, aby byla obèas také odsouzena. Aby však nebyla mezinárodním spoleèenstvím kritizována za porušování lidských práv, mùže být odsuzována jen za procedurální chyby. Ty nejsou tak závažným porušením Úmluvy.
Každou stížnost z Èeské republiky zøejmì nejprve vyøizuje nìkterý z èeských úøedníkù ECHR, který ji rovnou pøedá Druhé sekci. Její úøedníci stìžovateli odepíší, že ECHR stížnost pøijal a po nìkolika mìsících mu pošlou druhý dopis, že výbor tøí soudcù rozhodnul, že jeho stížnost je nepøijatelná. Upozorní jej, že toto rozhodnutí je koneèné, že mu již nebudou odpovídat a že spis s jeho stížností bude do jednoho roku skartován.
Ti, kdo si nemohou dovolit navštívit ECHR ani nemají odhodlaného advokáta, se svého práva nedomùžou a dopis od ECHR jim vezme i poslední nadìji, že západní Evropa stojí na pevných právních základech. Toto selhání nìkterých (èeských) úøedníkù ECHR tak snižuje míru podpory èeských obèanù ke vstupu do Evropské unie. My ale nechceme neèinnì pøihlížet porušování obèanských a lidských práv v Èeské republice. Budeme shromažïovat další takto nevyøízené stížnosti, obrátíme se na orgány Rady Evropy se žádostí o nápravu a budeme usilovat o øádné projednání a rozhodnutí všech našich stížností.