Ústavní soud opět odmítnul poskytnout ochranu ...

27.5. PRÁVO: Ústavní soud opět odmítnul poskytnout ochranu proti postupu státního orgánu
Valentýn Plzák

V březnovém příspěvku “ Co dělá u Ústavního soudu Mgr. Nikolína Borková “jsem poukázal na bezpříkladné zneužití institutu tzv. odložení podání ve vztahu k mé ústavní stížnosti proti postupu nadřízeného st. zastupitelství při výkonu dohledu nad vyřízením mého tr. oznámení na zaměstnance exekutorského úřadu, které jsem podal z důvodu ponižujícího vyhrožování na ublížení na zdraví. V souvislosti s tím jsem se zmínil i o případu jihokorejského aspiranta pana Byeongju Jeonga, žijícího v ČR, který byl postižen zásahem jiného státního orgánu- tentokrát policie při demonstracích, které se konaly u příležitosti zasedání MMF a SB v roce 2000.

Pan Jeong podal tr. oznámení na policisty, které odůvodnil tím, že byl vystaven policejnímu násilí na MO ve Vokovicích. Po dvou letech bylo jeho oznámení odloženo a stížnost zamítnuta usnesením Obv. státního zastupitelství pro Prahu 6. Pan Jeong podal ještě stížnost k ústavnímu soudu, který ji ale 24.4.2003 odmítl.

O případu informovala Liga lidských práv, na jejíchž stránkách lze najít další údaje.

Ve shora zmíněném článku jsem poukazoval na názor, který vyslovil Evropský soud pro lidská práva k věcem tohoto charakteru. Ten vyslovil, že tvrdí-li někdo hájitelným způsobem, že byl vystaven nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, zakázanému čl. 3 Úmluvy, je stát povinen zavést efektivní vyšetřování, jinak by záruky ztratily prakticky účinnost, jestliže by pachatelé mohli zůstat beztrestní.

Jak jsem sliboval v předb. stížnosti, obstaral jsem si zastoupení, advokát podáním z 10.3.2004 stížnost doplnil a podáním z 5.4.2004 ještě upřesnil stížnostní důvody.

Soudce zpravodaj však stížnost odmítl usnesením čj. IV. ÚS 122/04 ze dne 15.4.2004 podle ust. § 43 odst. 1, písm. b),d) zák. o ústavním soudu jako stížnost podanou opožděně resp. která představuje návrh, k jehož projednání není ústavní soud příslušný.

Ústavní soud nejprve v odůvodnění usnesení cituje můj návrh na znění výroku nálezu z textu stížnosti ( je odlišena kurzívou a podtržením, jelikož je to citát z mého podání ) :

Odložení podnětu stěžovatele ze dne 4.9.2003 , kterým se stěžovatel domáhal přezkoumání usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, kterým dne 9.7.2003 pod sp. zn. 1 Zn 2367 /2003 podle ustanovení § 138 odst. 1 písm. c) ( pozn. správně má být § 148, chyba je ale až v usnesení, v podání advokáta je číslo § správně) trestního řádu zamítla jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, bylo ze strany Městského státního zastupitelství v Praze porušeno ústavně zaručeného právo stěžovatele na jinou právní ochranu podle ustanovení čl. 36 odst. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ústavně zaručeného právo stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení ve smyslu ustanovení čl. 7 odst.2 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, a ústavně zaručené právo stěžovatele na nedotknutel-nost osoby a jejího soukromí podle ustanovení čl. 7 odst.1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod.

a pak pokračuje souhrnným závěrem , že na základě obsahu stížnosti, jejího doplňku, příloh a fotokopie dodejky dospěl k závěru, že stížnost je nezbytné odmítnout. Důvody pro tento závěr pak ústavní soud rozvádí ve zbývající části odůvodnění.

“Obsah stížnosti nasvědčuje tomu, že jí stěžovatel brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci , kterým mělo být porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem... V takovém případě je Ústavní soud povolán k tomu, aby v případě zjištění proti ústavního zásahu orgánu veřejné moci zakázal tomu orgánu , který se nepřípustného zásahu dopustil, v porušování práva nebo svobody pokračovat, přičemž mu může přikázat, pokud je to možné, aby obnovil stav před porušením. K pouhému akademickému výroku, že k zásahu došlo , však povolán Ústavní soud není, a proto jest třeba podanou ústavní stížnost považovat za návrh , k jehož projednání není ústavní soud příslušný.

Kromě toho je evidentní, že byla ústavní stížnost podána opožděně. Brojí-li stěžovatel proti tomu, jak postupovalo Městské státní zastupitelství v Praze a je-li zjištěno, že přípis, .., byl mu doručen již 2.12.2003, nelze než konstatovat, že podal ústavní stížnost po lhůtě kogentně stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona.

Jakkoli odmítnutí ústavní stížnosti pro nepříslušnost Ústavního soudu i pro opožděnost vylučuje její věcný přezkum, dlužno na okraj poznamenat že se stěžovatel mýlí, má-li za to, že existuje jeho právo, na to, aby s trestním oznámením bylo naloženo právě takovým způsobem, jenž on sám považuje za správný. Žádné právo , natož právo pak ústavně zaručené, aby orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání konkrétní osoby jen proto, že si to stěžovatel přeje , stěžovateli nesvědčí. “

Předně je třeba uvést, že citace návrhu výroku je neúplná, protože v dodatku z 5.4.2004 , o němž se soud zmiňuje ( “ doplňku doručeného 8.4.2004 “) je rozšíření výroku nálezu o text Usnesení OSZ pro Prahu 6 sp.zn. 1 Zn 2367/2003 ze dne 9.7.2003 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení . Po ústavním soudu tedy nebylo žádáno vyslovení “ pouhého akademického výroku “ , ale i zrušení konkrétního rozhodnutí, které v důsledku nečinnosti MSZ v Praze zůstalo nedotčeno. Navíc, akademický výrok je samozřejmou součástí nálezu ( § 82odst. 2 písm. a) zák. o ústavním soudu, celá citace je v článku o Mgr. Borkové ).

Rovněž závěr, že stížnost byla podána pozdě, je nepodloženým nesmyslem. V textu doplňujícího podání z 10.3.2004 bylo v bodu VIII výslovně uvedeno, že jsem podal předběžnou stížnost z 27.1.2004, která byla přiložena jako důkaz v příloze spolu s kopií pod. lístku zásilky pro ústavní soud s datem 28.1.2004. A od doručení vyrozumění od MSZ dne 2.12. 2003 do odeslání předb. stížnosti uplynulo 58 dní, takže lhůta byla zachována.

Posledně jmenovaným závěrem jednak soudce zpravodaj překročil svoji pravomoc, protože posuzovat stížnost po věcné stránce může jen senát ( § 43/2a) zák. o ústavním soudu ), sám závěr ale představuje až přisprostlý komentář , který nelze snad označit jinak než jako projev mravní nízkosti.

Stížnost totiž v převážné části spočívala na tom, že polic. orgán “ ztratil “ moji stížnost proti odkládacímu usnesení, st. zástupce rozhodl bez ní a MSZ tento nedostatek neodstrani-lo, čímž nebyl vznášen žádný požadavek na zahájení tr. stíhání “ protože si to přeje “, ale aby bylo usnesení OSZ zrušena a uloženo mu rozhodnout znova na podkladě kompletního spis. materiálu.

Předesílám však, že zahájení tr. stíhání zaměstnance ex. úřadu by bylo na místě, jelikož si dovolil nepřihlédnout k probíhajícímu chřipkovému onemocnění zvl. při vědomí mé náchylnosti k infekčním onemocněním a vyhrožovat mi ponecháním na chodníku, pokud nevstanu z lůžka, samozřejmě za předpokla-du, že ČR chce být civilizovaným státem.

Rozhodnutí ústavního soudu, vydané 15 dní před vstupem do EU, je žalostnou ukázkou úrovně ochrany práv. Opomenutí ohledně obsahu návrhu výroku nálezu resp. o podání předb. stížnosti představují minimálně hrubou nepozornost. Toto vysvětlení ale nebude patrně dostačující, protože zvláště poslední odstavec vykazuje záměr soudce zpravodaje zbavit ústavní soud povinnosti věc projednat a tak aby to mohl učinit sám zpravodaj, neuvedl všechny skutečnosti ohledně obsahu stížnosti resp. lhůty. Vystupňované projevy sebejistoty ( “ ... mohl Ústavní soud dospět bez jakýchkoli pochybností..) tento záměr dotvrzují pokusem přesvědčit o správnosti rozhodnutí, založeného prakticky na lžích. Samotný závěr o neexistenci práva na tr. stíhání je pak samozřejmě v rozporu s judikaturou ESLP.

To, že ústavní soud nerespektuje vlastní nálezy, ačkoli se k tomu výslovně přihlásil, asi už noho nepřekvapí. Ale ignorance názorů ESLP je patrně dalším stupněm degenerace. I když, pokud ESLP respektuje deklarované principy tak, jak to vychází nyní najevo ve zprávách iniciativy Strasbourgského výboru, nepřekvapí, že pro Ústavní soud ČR není ESLP nijak významnou autoritou.

V Praze dne 20.4.2004 Valentýn Plzák