Nezávislost Evropského soudu à la Czech manýr
Co předvádějí veřejnosti spravedliví a nezávislí soudci od února 1948 až do dnešní „moderní“ doby, již přestalo českou veřejnost šokovat, stalo se tak zvanou, dle vlastního vyjádření soudů, jejich „ .. běžnou, ustálenou soudní praxí ...“.
Dalo by se kulinářsky říci - česká specialita.
Tato typicky česká justiční chuťovka, která obnáší dokonalé propojení politiků se způsobem výkonu veřejné moci, kterou představují policisté, prokuratura, jež byla v poslední době toliko přejmenovaná na státní zastupitelství, a spravedlivé soudy, je českými politiky označena za „v souladu se zákonem“. Jinde je označována za korupci.
V bezbřehém rozmachu české soudcovské nezávislosti absolutně před ničím se občané čech dozvídají, že tu i onde, ten či oný team vážených soudců provozuje např. již mnoho let fotbalový tým či masážní saloon.
No a co na tom závistivci ? Buďme rádi, že naši soudní pracovníci příkladně dbají o své zdraví, aby pak mohli hbitě a se rehabilitací získanou pružností vyřizovat stohy nicotných žalob, jimiž naše i nezávislou výší platů hýčkané soudce brutálně přetěžujeme.
Kdyby ... onen fotbalový team plzeňských soudců nebyl složen i z advokátů, kdyby drahé i nejdražší lepší polovičky těchto příkladných sportovců se družně nesdružovaly ve svém tentokráte toliko ženském klubu, kdyby onen masážní saloon nebyl v budově Obvodního soudu pro Prahu 2 a jeho provozní doba nebyla totožná s pracovní dobou soudu, kdyby kontaktní zákaznický telefon saloonu nebylo oficiální telefonní číslo soudu .......
A když si pak účastník soudního řízení dovolí vznést námitku podjatosti, vždy dostává tutéž odpověď : „ .. námitka absurdní, neznáme se, máme jen chatrné povědomí o tom, že nositel dotčeného jména asi na soudu pracovat bude také - zamítá se... „
Tedy to či ono našince již z letargie ani neprobudí, natož aby překvapilo. Nepřekvapí ani, když český politik úkoluje předsedu Ústavního soudu ČR, nepřekvapí, že restituce již veřejně nejsou otázkou práva, nezpochybnitelného práva vlastnit svůj majetek a pokojně jej užívat, což garantuje ústavní pořádek, který vychází z Evropské Úmluvy o lidských právech a svobodách.
Tak jest alespoň psáno, či občanům do nedávna stále shůry říkáváno, .., že ... ehm ..., ...,.
Jak ale máme již chápat pracovní schůzku představitele nejvyšší soudcovské funkce nejvyšší evropské instituce pro ochranu lidských práv zřízenou s představitelem nejvyšší politické funkce státu u právě této instituce žalovaného ? ?
A nejen žalovaného. Řada Petic podaných Petičnímu Výboru Evropského Parlamentu českými občany poškozených českou justicí, má narůstající tendenci. A vždy se jedná o totéž : porušování lidských práv v České republice, jež je konáno tím nehrubším kalibrem, příkladmo : získání poslaneckého mandátu jmenováním místo volbou, kdy svobodné volby jsou obecně pokládány za základ vzniku demokracie, likvidaci „nepohodlných“, tedy společensky aktivních občanů ve funkcích novinářů, předsedů občanských spolků, jejich vězněním a syntetickou výrobou duševních chorob, když již jim nelze do ruky vtisknout pistoli či drogu a tak nemohou být obviněni z vraždy či jiného, otcové, kteří se domáhají svých dětí jsou kriminalizováni a opět i jim jsou vyráběny duševní choroby na objednávku dle jednotného, notoricky známého návodu, též ustáleného, též již od února 1948, nebetyčně nabubřelí zloději, kteří nakradli obrovský majetek se okradeným arogantně, okázale vysmívají, neb dle výroků soudů restituci restituční zákon neumožňuje, atd., atd.., příklady jsou toliko jen z dlouhé řady příkladné.
A když si podá deptaný občan ČR na porušování jeho základních lidských práv stížnost k této slovutné evropské institucí lidská práva oficiálně chránící, zjistí, že o likvidaci lidských práv v ČR se nejen ze soudců nikdo nezajímá, některé výroky tohoto soudu lze s úspěchem považovat za spíše politická než meritorní, ale že i jeho petice je vyřizována nikoli meritorně, nýbrž dle majoritních politických zájmů politických skupin.
Za takovéto situace pozorný divák pak asi těžko uvěří, že tato návštěva byla učiněna toliko a jen proto, aby pan předseda a soudce nejvyšší evropské soudní instance vysvětlil představiteli nejvyšší politické instance žalovaného státu, že není pravdou to, co prý kdesi četl o tom, že tyto předmětné stížnosti končí v koši, že jaksi, ... ehm, ... v tom či onom koši .., že, .. jaksi ... ehm, ..nekončí ... žeano ., ehm ,..,.
Tedy se ptám : Odkoukali představitelé evropské demokracie české, přes půl století „osvědčené“, manýry ??
Nebo je snad evropská soudcovská nezávislost demonstrována schůzkami s politiky států, jež spadají do jurisdikce těchto soudců, jak se tak stalo právě uskutečněnou schůzkou s dosud jediným politikem českým ? ?
Podle mého názoru, totiž, žádný soudce ECHR, natož pak soudce ve funkci zde nejvyšší, si nemá co říci s žádným politikem států, jež spadají do jejich jurisdikce.
Neb o čem mohou oficiálně tito funkcionáři spolu hovořit ??
O optimální teplotě v sauně ?
Nebo jak obehrát „svého“ advokáta ??
Na tyto otázky odpověď hledám i požaduji.
autor je publicista