Couur europeenne des droits de l´homme

F – 67075 Strasbourg cedex

France

Otevřený dopis

Věc: Stížnost č.58177/00 a 58178/00 - odvolání proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29.května 2004.

J.Houfová  versus Česká republika (Zapletal, Kunešovi)

V Praze dne:18.8.2004

1.       Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva jsem podala v prosinci 1999. Rozsudek byl vynesen 29.5.2004, pravomocný byl 15.6.2004, od soudu jsem jej obdržela až 3.7.2004. K rozsudku se vyjadřovala neobjektivně vláda ČR v médiích v době, kdy jsem rozsudek neměla vůbec k dispozici! Tato manipulace s médii probíhá díky spolupráci Evropského soudu s vládami, které má teoreticky odsuzovat. Interpretace, že J.Houfová vyhrála ve Štrasburku je zmanipulovaná, protože jsem prohrála – Evropský soud se totiž meritem mé stížnosti vůbec nezabýval, stejně jako u dalších stěžovatelů z ČR.

2.       Namítám, že Evropský soud se nezabýval meritem stížnosti, ačkoliv se jednalo o porušení práv podle Úmluvy. Soud vycházel ze zmanipulovaných podkladů, které vypracoval český soudce zpravodaj. To je i důvod, proč soud vždy tají jméno soudce zpravodaje. Evropský soud tak sám porušuje Úmluvu – právo na spravedlivý rozsudek v přiměřené lhůtě.

3.       Soud se zabýval pouze průtahy v soudním řízení – a je fraškou, že Evropskému soudu trvalo 4 ½ roku, než v této věci rozhodnul! Tato délka řízení u Evropského soudu není konečná, protože se tímto odvolávám proti zmanipulovanému rozsudku Evropského soudu. Evropský soud  sám porušuje Úmluvu – právo na spravedlivý rozsudek v přiměřené lhůtě.

4.       Podala jsem ve věci mých stížností námitku podjatosti vůči českému soudci zpravodaji, který evidentně manipuluje nejen skutečnostmi ve své nepravdivé „zprávě“ ke škodě stěžovatele, ale i s doklady, které jsem soudu zaslala. Soud bez projednání námitku podjatosti zamítnul! Navíc opět mou formulaci zmanipuloval – moje námitka se totiž netýkala přítomnosti českého soudce v Senátu soudu, jak ji soud interpretoval, ale týkala se českého soudce, kterému bylo soudem umožněno bez omezení manipulovat se stížnostmi a doklady, podle svého je interpretovat s cílem poškodit českého stěžovatele! Český soudce je navržen českou vládou – soud tak nemůže být nezávislý. Nelze nezávisle „zastupovat“ stěžovatele a zároveň Českou republiku, proti které je stížnost směřována a ještě k tomu „nezávisle“ dalším soudců „ozřejmovat“ české právo. Soud sám takto porušuje Úmluvu – právo stěžovatele na spravedlivý rozsudek. O nezávislosti nemůže být ani řeči.

5.       Soud prostřednictvím tiskové mluvčí se vyjádřil, že „zcela důvěřuje“ českému soudci. Pokud soud spoléhá pouze na důvěru a nechce slyšet a vidět důkazy o manipulaci a poškozování stěžovatelů – jedná soud nezákonně a totalitně. Fašistické a komunistické soudy také svým soudcům naprosto důvěřovaly – a důkazy se nepřipouštěly. V tom je i Evropský soud stejný. Evropský soud svou tolerancí k porušování lidských práv v ČR tak napomáhá situaci, že bezpráví státu v ČR přetrvává.

6.       Pověřila jsem práv.zástupce pana Pecha a dala jsem mu plnou moc k zastupování, aby vyhledal v archivu soudu doklady k mým stížnostem. Pan Pech odjel do Štrasburku – a na příkaz české paní Hubálkové  (KSČ) nebyl do budovy soudu vpuštěn!!! Tento způsob jednání soudů si dobře pamatuji ze stalinské doby! Tímto činem Evropský soud porušil jednací řád soudu. Soud sám tak znovu porušil Úmluvu – právo na spravedlivý rozsudek.

7.       Opakovaně a důrazně jsem žádala, že chci být přítomna soudnímu jednání. Na přítomnost u soudu mám právo podle jednacího řádu a navíc jsem soudu opakovaně sdělila, že mám závažné důkazy, které chci soudu osobně přednést. Soud mně neumožnil být přítomna jednání a rovnou vynesl rozsudek! Soud sám takto znovu porušil Úmluvu – právo na spravedlivý rozsudek. Soud sám tvrdě znovu a znovu porušuje Úmluvu - právo na spravedlivé řízení - čl.6 odst.1 Úmluvy ve znění Protokolu č.11: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem...

8.       Podvodný proces s českými stížnostmi začíná již u osoby předsedy soudu Wildhabera, který české stížnosti přiděluje zásadně druhé sekci s českým soudcem. Předseda soudu si dokonce zajel do Prahy k p.Klausovi pro pokyny, jak nakládat se stížnostmi. Klaus je známý jako odpůrce navracení ukradeného majetku oprávněným vlastníkům. Z médií jsou dobře známy tlaky vlády na zabránění vracení majetku, bez ohledu na stávající zákony. Předseda Evropského soudu si ještě pro stvrzení vůle vlády ČR zajel pro úplatek do univerzity v Brně. V celém řetězci u Evropského soudu v podvodech dále pokračuje předseda senátu 2.sekce soudce Costa, který určuje soudcem zpravodaje českého soudce. Ten „připravuje“ (manipuluje) stížnost a vypracovává „zprávu“! Jednání soudce Costy je nehorázností a velmi připomíná práci totalitních soudů. Vše dále završuje sám český soudce zpravodaj. Osoba navržená českou vládou zcela bez kontroly - ale s vědomím a souhlasem soudu, se stížnostmi nakládá podle potřeb a politických záměrů české vlády. Z jednání a rozhodování Politického soudu pro lidská práva se stává fraška, typická pro totalitní systémy. Jak je možné, že se toto děje uprostřed Evropské Unie? Ve Štrasburku, na hranici dvou států, z nichž jeden má komunistickou tradici a druhý fašistickou minulost. Podstatné je, že odpovědnost za spravedlivé vyřízení stížnosti má soud jako celek, bez ohledu na to, zda „důvěřuje“ zástupci české vlády proti které je stížnost směřována.

9.       Rozsudek Evropského soudu ve francouzštině obsahuje velké množství českých výrazů. Protože jiný než český soudce češtinu neovládá, jasně z toho vyplývá – že i rozsudek píše český soudce, tedy osoba hájící zájmy ČR!!! V konečné podobě to znamená, že stížnosti proti České republice vyřizuje a soudí Česká republika, na území Štrasburku.

10.    Odvolávám se proti rozsudku a proti rozhodnutí o předběžném přijetí stížnosti, protože Soud porušil Úmluvu, když se vůbec nezabýval meritem stížnosti. Nestěžovala jsem si na skutečnost, že protiprávně naší rodině byl odebrán nemovitý majetek (značné hodnoty, užívaný komunisty) před datem ratifikace Úmluvy Českou republikou, ale stěžovala jsem si na rozhodování českých soudů včetně ústavního, které rozhodují v rozporu se současnými platnými zákony po datu ratifikace Úmluvy Českou republikou. Podle současných platných speciálních zákonů – tzv. restitučních, musí nám být majetek vydán – za předpokladu, že soudy budou rozhodovat podle platných zákonů, nikoliv politické vůle. Soudy však rozhodují pod tlakem postkomunistické vlády na soudce a tito nerespektují ani současné restituční zákony ani Nálezy Ústavního soudu ČR. ČR tak stěžovateli neposkytuje ochranu stejně jako ji neposkytuje politický Evropský soud pro lidská práva. Je tak v mém případě porušena Úmluva.

11.    Odvolávám se proti výši přiznaného morálního odškodnění a náhrady. Soud si patrně vůbec neuvědomuje, jaká škoda mně byla způsobena českým státem, jak dlouho trvalo a trvá trauma při mém zdravotním stavu způsobené českou vládou (soudnictví). Evropský soud si snad ani neuvědomuje, že Česká republika je členským státem Evropské Unie. Výše odškodnění přiznané soudem se tak stává almužnou, nikoliv náhradou.

12.     Nikdo nemůže být zbaven svého majetku: Čl.1 odst.1 Dodatkového Protokolu - každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku.... Jestliže tedy vlastnické právo nepřešlo na stát, nemohlo být ze státu dále převedeno na žalované. Zcela v souladu se zásadou, podle níž nikdo nemůže převést více práv, než má on sám. Současně to znamená, že původní vlastníci své právo neztratili. Ke znárodnění předmětného domu č.p. 152 a pozemků v katastrálním území Fryšták došlo v rozporu s tehdy platnými předpisy. Výměr z 11.1.1957 je podepsán pracovníkem ministerstva, není podepsán ministryní průmyslu, která jediná byla oprávněnou na podkladě Dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. výměr podepsat.  Znárodnění bylo tedy nezákonné - neplatné. Já jako stěžovatelka a žalobkyně jsem oprávněnou osobou (dědička po svých rodičích Eduardu a Marii Pekárkových). Sami soudci, kteří v našich případech rozhodují, byli aktivními členy Komunistické strany Československa. Tito soudci potom nemohou být nestranní a nezávislí, mají-li posuzovat nezákonnost znárodnění nebo zvýhodnění žalovaného při získání naší nemovitosti. Soudce – člen KSČ nemůže nezaujatě rozhodovat o žalovaném – členu KSČ, nemůže nezaujatě rozhodovat o vrácení našeho majetku neoprávněně znárodněném komunistickým státem, a to bez náhrady a v rozporu i s komunistickými předpisy.

13.     Čl.6 odst.1 Úmluvy ve znění Protokolu č.11: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána. Porušení tohoto článku spočívá v tom, že Ústavní soud České republiky v rozporu s Listinou základních práv a svobod, stejně tak v rozporu s Ústavou ČR a v rozporu s Úmluvou nenařídil jednání. Ústavní soud rozhodl v nepřítomnosti nás žalujících, bez přítomnosti našeho právního zástupce. Bylo nám odepřeno právo přístupu k soudu. Nejde o ojedinělý případ, toto se nám stalo ve čtyřech našich případech, kdy jsme se domáhali svých vlastnických práv podle restitučního zákona. Ve čtyřech našich případech Ústavní soud nám odepřel právo přístupu k soudu a rozhodl.

14.    Přílohou tohoto odvolání bude „zpráva o praktikách Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku“ od více autorů. Evropskému soudu pro lidská práva bude doručena až po rozšíření mimo území Evropské Unie. Nehodlám se smířit s totalitním způsobem vedení Evropského soudu – ironicky označeného „pro lidská práva“. Především tento soud tato lidská práva porušuje svými praktikami. Žádám revizi a projednání stížností č.58177/00 a 58178/00 v celém rozsahu včetně příloh – důkazů, dokumentů, které jsem soudu poslala. Znovu namítám podjatost českého soudce zpravodaje, zpráva je zmanipulovaná a neodpovídá skutečnosti. Nechám svoje stížnosti posoudit odborníky i mimo území EU a poskytnu veškeré doklady a důkazy k mým stížnostem, aby bylo možné objektivně posoudit - a to nezávisle, nezaujatě, jakým nehorázným způsobem rozhoduje politický Evropský soud pro lidská práva. Situace u vašeho soudu je neudržitelná.

Kde nevládne spravedlnost - vládnou zločinci!

Stěžovatelka:

Ing.arch. Jarmila Houfová

Česká republika