Česká televize lže, jak Rudé právo tiskne.

Autor: BazMyslik <bazmyslik@napismi.cz>, TĂ©ma: Protiprávnosti a nechutnosti v ČR, Zdroj: PUP BIS ČTK E-MAIL, Vydáno dne: 23. 09. 2005

Česká televize bezmyšlenkovitě papuškuje co je jí předkládáno ministrem Bublanem, nezná zákony, je jí zcela lhostejno že Bublan lže a společně s ním mystifikuje televizní diváky.

Vážení soudruzi z veřejnoprávní televize “Česká televize”. Funkce veřejnoprávní televize je především podávat národu informace objektivní, správné a v souladu s právním řádem ČR. Veřejnoprávní televize nesmí předávat lživé informace bez komentáře! Ale Česká televize tak činí! Několikrát v posledních dnech viděl a slyšel divák, jak Česká televize selhala v tom, že uváděla, že ministr Bublan si myslí, že na 99% Krejčíř není občanem ČR. Veřenoprávní televize nemůže zprostředkovat a přebírat výroky kohokoliv, pokud jsou v rozporu se zákony ČR a nekomentovat je, musí se chovat jako hlídací pes demokracie a říkat pravdu a nepravdy napadat a kritizovat! Ono to je totiž daleko prostší, protože Krejčíř jednoduše a prostě ze zákona není občanem ČR a to od roku 1996, kdy získal dobrovolně občanství Seychel. To by měl znát každý a zvlášť ČT, disponující za peníze daňových poplatníků právníky a potřebným servisem. Neexistuje žádné “myslí si”, ani na “99%” !!! Ministr Bublan si může myslet co chce, může dokonce i tvrdit co chce, to je jeho soukromý boj a ukázka jeho schopnosti zastávat vysoký politický post ministra vnitra. Tedy v tomto případě to je spíš ukázka naprosté neschopnosti zastávat tuto funkci, protože ministr vnitra musí znát dokonale zákony ČR a když zákon o nabývání a pozbývání občanství říká jasně, že po roce 1993 když občan ČR získá dobrovolně občanství jiného státu, tak automaticky ztrácí občanství české, tak to takto prostě je a žádné “myšlení” Bublana na tom nic nezmění. Zde nikdo a natož ministr se nesmí vyjadřovat, že si “myslí” a že z “99%” že Krejčíř není občanem ČR. Kdy se soudruzi z České televize začnete chovat normálně jako veřejnoprávní médium a hlídací pes demokracie?