23. dubna 1990 schválilo shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky zákon 119/1990 o soudních rehabilitacích. Tímto zákonem byly zrušeny všechny tresty, které komunistický režim uvalil na občany v rozporu s mezinárodními závazky, které podepsal, jakožto i se svou vlastní ústavou. Rozsudky byly zrušeny ke dni, kdy byly vysloveny, tedy byly zcela smazány jako kdyby nikdy neexistovaly. 2. října 1990 byl schválen první restituční zákon 403/1990 o zmírnění následků některých majetkových křivd. Tento zákon umožnil vrácení movitého i nemovitého majetku, který byl vlastníkům odejmut podle různých vyhlášek po roce 1955. V tomto zákoně nejsou žádné podmínky a je známo, že podle něj dostaly majetek zpět i osoby, které neměly ani trvalý pobyt v tehdejším Československu ani československé občanství.
21. února 1991 byl schválen zákon 87/1991 o mimosoudních rehabilitacích. V tomto zákoně je množství různých podmínek pro vydání zabaveného majetku. Všechny musí překonávat a důkazy obstarávat poškozený majitel. Je absurdní, aby po desítkách let původní vlastník prokazoval, že komunistický funkcionář nebyl při koupi nikterak zvýhodněn.
21. května 1991 byl schválen zákon 229/1991 o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tento zákon ma podobné podmínky jako zákon 87/1991.
9. července 1993 byl schválen zákon 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Přestože tento zákon zcela jednoznačně odsuzuje komunistický režim a ty, kteří jej aktivně podporovali, odsuzuje popravy, žalářování a konfiskování majetku, nevyvodily se z něho žádné důsledky.
19. července 1995 rozhodl Výbor pro lidská práva Spojených národů, že podmínka občanství v restitučních zákonech porušuje článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a požádal Českou republiku o nápravu do 90 dnů. Protože Česká republika tento pakt podepsala a k jeho dodržování se zavázala je rozhodnutí tohoto výboru pro ni právně závazné. Česká republika byla tímto výborem již několikrát upomenuta, aby zjednala nápravu ale dosud výzvu ignoruje.
14. prosince 1995 vydal Evropský parlament Rezoluci B4-1493/45, v které vyzývá všechny státy střední a východní Evropy, aby přijaly příslušné zákony na vrácení majetků uloupených nacisty a komunisty a jejich spoluviníky jejim pravoplatným vlastníkům.
13. října 1998 schválila Sněmovna representantů Spojených Států Rezoluci 562 o majetcích neprávem vyvlastněných bývalými totalitními státy.
Vláda České republiky obhajuje loupežné zabavování majetku po židech, po občanech vězněných a popravených komunistickým režimem i po těch, kteří svou vlast opustili v době největsího útlaku. Argument, který k tomu používá je ten, že tyto majetky byly koupeny nynějšími majiteli nebo dalšími osobami “v dobré víře” a že by tedy byly jejich odnětím a vrácením právoplatným majitelům spáchány nové křivdy státem, který se považuje za právní stát a hájí nedotknutelnost osobního majetku. Tuto "dobrou víru" prominentů komunistické strany, kteří spoléhali na to, že Československo bude se Sovětským svazem na věčné časy můžeme přirovnat k dobré víře nacistů, kteří také vraždili a loupili v dobré víře, že nacistická říše bude trvat tisíc let...
Prevzato z České koordinační kanceláře: http://www.czechoffice.org/