CO JEŠTĚ ZEMĚ VYDRŽÍ
Po zimě-nezimě je tu zas
Známá vůně jara, hlas,
Že Matka se Zem otepluje?
Kdepak!
To vědec jen lid zas ohlupuje.
Tak dál a víc ty stromy kácejte,
Slitování žádné nemějte,
Toky řek pak rovnejte,
A tam, kde dnes jsou zahrady,
Betonové budou přehrady.
Není to však náhoda,
Že vzbouřila se Příroda?!
S každým novým ránem
Vždy rázněji nám ukazuje
Kdože tady vlastně pánem!
Padají stromy,
Padají domy,
Památky vzácné,
Jímá nás děs a hrůza,
My pro ně? Jen bídná lůza!
Penězi jsou omámeni,
Skončí -liž to obluzení ?
Kdo zastaví to plenění?
Co bude příští obětí?
Což nepomýšlej´ na děti?
Co po tom jejich řádění tu zbude?
Tisíce hnusných betonových budek .
Pole, lesy rychle zmizí,
Vlastníkem je člověk cizí,
Krámy plné čínských hraček-
( k čemu nám to množství s…?)
Proč hrajeme si na boha?
Že snadná zdá se to být úloha?
Z betonu už více nezní dětí křik,
Jen varovný hlas indiánů kmene Creek:
Až porazíte poslední strom,
Až otrávíte poslední řeku,
Až ulovíte poslední rybu
Poznáte, že peníze nejsou k jídlu!!
Pozdě bude bycha honit –
To nebude už ani hrana zvonit.
Z těch chtivých čiší strach,
Bijme tedy na poplach-
To, co nám tu zbylo ještě-
Hrady,tvrze , chrámy,zámky
Zubu času nesou známky,
Bičují je nejen deště-
Chorobného toho hlodání
Horší je jen lidské konání-
To však třeba rychle změnit-
Dědictví si předků cenit.
Vždy jen dobro v duši mít,
Zákon Boží , lidský ctít.
Eva Carová, Tábor
(za ,,s….. ,, nechť si laskavý čtenář dosadí dle libosti –třeba svíček)