ŽE
KOČKA NENÍ PES A VČERA NENÍ DNES
Musí
snad být jasné každému. Kdo však shlédl
pořad 20.11.2008 na ČT1 MÁTE SLOVO, určitě je
přinejmenším na vážkách, ba na pochybách.
Alespoň s. europoslanec Ransdorf se snažil seč mohl, aby
posluchače přesvědčil, že včerejší soudruzi jsou stejní
jako ti dnešní. Na otázky paní Jílkové,
ale i ostatních účinkujících odpovídal
obšírně vzletnými citáty, jen jaksi ne na
položené otázky, má babička by řekla -dotaz o
voze, jeho odpověď o koze. Jasně ale ukázal, kdo je pánem
-nepustil moc ke slovu ani svého pobočníka. Na marné
výzvy paní Jílkové, aby odpovídal
k věci a aby ostatním neskákal do řeči, pokaždé
spustil vodopád slov a přidával na hlase, na rychlosti
a síle. Když to už už vypadalo na to, že by se ke slovu
dostala protistrana, opětovně chrlil svá ,,moudra,“ a tak
se třeba diváci nedočkali odpovědi na dotaz bývalého
vězně padesátých let, pana Františka Šedivého,
jak mohlo dojít k popravě sotva dospělého chlapce za
špionáž, když k výkonu tohoto poslání
bylo zapotřebí několikaletého výcviku -opět
vyklouzl jako had -škoda. Rovněž odpověď na dotaz pana
Mejstříka, zůstal dlužen -tak jsme se nedověděli, proč
komunisté ve sněmovně nehlasovali pro lustrační,
restituční a další důležité zákony,
jež mohly být i jakousi omluvou těm, jimž dlouhá
desetiletí ubližovali, za ony hrůzy padesátých
let, ale mohly jejich hlasy pro, být zároveň důkazem,
že dnešní KSČM je zcela odlišná od té
včerejší. Za to se pokusil o obšírnou přednášku
o lidských právech. Tak i otázka pana Romana
Jocha zůstala bez jasné odpovědi. Snad ale přesvědčil
alespoň většinu těch, co bláhově věří, že
usměvavé třešničky jsou krásné jen na
povrchu, uvnitř pak hořké a prolezlé červy.
Eva Clarová, Tábor