Tvorba, úvahy, názory a básně Evy Clarové, učitelky z Tábora.
MALÉ PŘIPOMENUTÍ
VÍTĚZSTVÍ VELKÉHO ÚNORA
Duní
těžké boty ,, Vítězného Února,¨
Ozbrojená
pěst děl-rolnického tábora
Po
dlažbě naší Matky měst,
Ta
krutá lidu pěst,
V
celou zem své chtivé drápy roztáhla,
I
nejmenší ves záhy zasáhla,
Aby
tak šest desítek let
Sžírala
lidské duše, těla,
Ostnatým
je drátem omotala.
Co
vtloukala nám do hlav asi?
Vláda
její, žeť na věčné časy!
Nadějně
se občas zablýsklo,
V
duších radostí to zavýsklo-
Tu
dřív- ondy později
Zhasly
jiskérky všech nadějí.
Oblohou
se těžké mraky vznášejí,
Vše
opět zmohla rudá lidu pěst!
Kam
poděla se pravda, láska, čest?
Lítost,
pokora, stále nám tu chybějí.
Mamon
a Moc pouhé budí zdání
Příchodu
nové lepší doby.
Kéž
to nejlepší jen ať nás zdobí!
Ale
i vy, braši bodří,
Všech
odstínů a barev,
Vylezte
ze záhadných svých larev,
Leč
nikdy neztrácejte ze zřetele,
Že
celá naše milá země
Jen
našeho je darem Stvořitele!
Na
paměti mějte dnes a denně-
Pokolení,
jež po nás vzejde-
Mu
dobrého jen přejme!
Zlaťáků
plnou pouze nůši ?
A
vyprázdněnou pro ně duši?
Cože
potomkům jen předáme,
Sami
že nic už zde nemáme?
Ó
ano, po předcích přec nám něco zbylo,
To
nejvzácnější dědictví,
By
dobře se jim tady žilo,
Zákon
ctít ,
Víru
neztratit,
Vědět,
co je čest,
Neohýbat
záda,
Duši
neprodat!
Co
všem nejvyšší by měla býti slast?
Být
opět pyšný na svou vlast!
A
ten, co bude vládnout českým lánem,
Nechť
neustále na mysli má-
Kdo
že je tu tím pravým Pánem !
Eva Clarová, Tábor