|
|
Česká republika jako nástupnický
stát po bývalé České a Slovenské Federativní Republice je vázána
Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, běžně nazývanou
jako Evropská úmluva o lidských právech (dále jen „Úmluva“), od 18.
března 1992. Úmluva byla publikována pod č. 209/1992 Sb. společně s jejími dodatkovými protokoly č. 1, 2, 4, 6 a 7. Pod č. 41/1996 Sb. byl potom zveřejněn 9. protokol k Úmluvě, ten byl následně překonán revizním 11. protokolem k Úmluvě, který byl publikován pod č. 243/1998 Sb. Sbírku zákonů lze najít na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Úkolem vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva, který působí na Ministerstvu spravedlnosti, je především zajišťovat vazbu mezi orgány Úmluvy (konkrétně Evropským soudem pro lidská práva – dále jen „Soud“) a smluvní stranou Úmluvy, jíž je Česká republika. V řízení před Soudem vystupuje jako zástupce státu, hájí tedy zájmy celku občanů České republiky, nikoli jednotlivců. Nemůže proto jednotlivým fyzickým a právnickým osobám poskytovat jakékoli právní rady nebo návody, které by směřovaly k podání stížnosti na Českou republiku nebo ke zhoršení jejího postavení před Soudem. Ministerstvo spravedlnosti není ani autorizováno nabízet tiskopisy stížností. Jednotlivá fyzická nebo právnická osoba, která se považuje za oběť porušení Úmluvy nebo protokolů k ní, může podat stížnost za podmínek stanovených v samotné Úmluvě a v jednacím řádu Soudu. Sdělení určené těm, kteří se chtějí obrátit na Soud, konkrétní pokyny a formulář stížnosti může každý najít na internetových stránkách Soudu i v češtině, přestože jednacím jazykem Soudu je angličtina a francouzština. |