QUO USQUE TANDEM …..
JAK
DLOUHO JEŠTĚ…………?
Jak
dlouho ještě nám, lidem, bude trvat , než si uvědomíme, že je
nad námi ještě někdo, kdo je k nám velice milostivý, kdo nás
zahrnuje nesmírným bohatstvím, dává nám i víc,než mnohdy
potřebujeme, ale kdo nám zároveň v nejrůznějších podobách
dává najevo, kdo je na této zemi pánem. Občas zvedne na nás
varovný prst, abychom se vzpamatovali. Ať už jsou to rozsáhlé
záplavy, přívalové deště, ničivé vichřice, zemětřesení s
mnohatisícovými oběťmi, mohutné vlny, jež spláchnou lidi,
zvířata, rostliny i vše neživé, sesuvy půdy, výbuchy sopek,
ale i rozsáhlé požáry –proti těmto jevům je člověk a jeho
úsilí vše přemoci přeci jen malý, a ač usiluje nejrůznějšími
způsoby poroučet větru dešti, vždy se nakonec ukáže, kdo je
mocnější. Je zapotřebí narovnávat řečiště potoků a řek?
Či dokonce obracet jejich proud? Je třeba betonovat jejich
koryta?Je třeba nesmyslně kácet ty nejdražší a nejstarší
stromy, lesy a pralesy jen proto, aby si nějaký zbohatlík jejich
vzácným dřevem obložil svůj přepychový byt či kancelář?
Měli bychom se, my lidé, nad sebou zamyslet -měli bychom se určitě
začít chovat přívětivěji a pokorněji, skromněji k tomu, co
nám bylo svěřeno.
Měli
bychom přestat s drancováním přírody, nebrat si víc než
potřebujeme, pomýšlet i na ty, co přijdou po nás a usilovat o
to, abychom jim předali tento svět v takovém stavu , aby v něm
mohli spokojeně žít, dýchat čistý vzduch, pít čirou vodu a
dívat se na krásnou krajinu, nezhyzděnou a rozbrázděnou
betonovými dálnicemi, ohavnými novodobými chrámy tak často nyní
uctívaných božstev Chamtivosti.
Co
nejdříve bychom si tedy měli uvědomit, kdo je na této zemi
Pánem a ne se snažit si dokonce hrát na stvořitele,pokoušet se
vytvořit umělá zvířata, ba dokonce i lidi,pokoušet se pomocí
urychlovačů tvořit svět –nezachází lidstvo přeci jen příliš
daleko? Což nevidíme, že sebedokonalejší ochranná opatření
proti živelním pohromám selhávají?
Quo
usque tamdem... jak dlouho nám ještě potrvá než si uvědomíme,
že bez Božího požehnání, marné lidské namáhání?
Eva Clarová, Tábor 12. 05. 2010