NAUTILUS-BESEDA
Naše
rodina je poměrně rozvětvená, tak čas od času některý její
člen slaví kulatiny či půlkulatiny, což je příležitost se
sejít, popovídat a něco i pojíst. Posledně padla volba na
táborský Nautilus (původně to měla být třeboňská Šupina,
škoda).
Stůl
byl úhledně připravený, obsluha se ochotně činila -jubilantka
milující rybí pochoutky si objednala lákavě znějící jemná
filátka z ryby zvané pražma-naservírovaná sice na studeném
talíři, ale šířící vůkol nelibou vůni, není divu, že nad
přinesenou porcí dcera rozpačitě seděla, nakonec sebrala odvahu
a pustila se do jídla, ač porce nebyla příliš veliká,
nenasoukala ji do žaludku. Už už jsme se chystaly s nejmladší
též na nějakou tu rybičku, ale nějak nás přešla odvaha, a tak
nejmladší zvolila guláš s tím, že na něm nelze nic pokazit
–jaké bylo zklamání, když jí bylo předloženo cosi podivného,
silně nasládlé chuti. Guláš to ani zdaleka nebyl spíš nějaká
sladká recyklovaná čínská pochutina. Zeť se nechal zlákat
svou oblíbenou pečenou kachnou s knedlíkem a zelím- v nabídce
byla buď prsa nebo stehna, zvolil stehna, jenže přistála mu na
stole dvoje prsa. Nutno podotknout, že jako jediný vzal odvahu a
porci vrátil s tím, že si objednal stehna, což mu ochotná
obsluha vzápětí vyměnila -do tmavohněda vypečená stehna zdolal
díky svým zdravým zubům.
S
nejstarší dcerou jsme odhodlaně vybraly přírodní krůtí prsa s
těstovinami a špenátovou pěnou –maso bylo chutné, špenátová
pěna seděla na kopci poněkud okoralých těstovin, sice vespod
jasně zelená, navrch bíle zpěněná leč bez chuti a
připomínající spíš plivanec. Nejlépe si však pochutnali ti,
co si sestavili jídelníček podle vlastního uvážení.
O
nějaký týden později jsme se sešli jako každoročně se
spolužáky z gymnázia na Besedě (U Lichviců). Ač je to učňovské
středisko, jídla byla chutná ať to byla drůbež, zvěřina,
bezmasá, ryby -poptávala jsem se stolovníků, všichni si
pochvalovali, všichni si pochutnali a za mnohem menší peníze.
Holt i tady platí, že není všechno zlato, co se leskne.
Eva Clarová, Tábor