První tisková zpráva

TISKOVÁ ZPRÁVA

ŠTRASBURSKÉHO VÝBORU

Praha, 26.11.2003

Podali jsme sedm stížností k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ECHR) proti České republice, ale soud již pět z nich odmítnul jako nepřijatelné. To nás velmi překvapilo, protože ve všech případech české soudy rozhodly v rozporu s platným právem. Tím porušily některé z práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, mezi nimi vždy právo na spravedlivý proces. Vždy jsme vyčerpali všechny opravné prostředky a stížnosti k ECHR podali až poté, kdy Ústavní soud odmítnul naše ústavní stížnosti. Takže jsme splnili všechny podmínky pro projednání stížností proti České republice u ECHR.

Podle jednacího řádu ECHR vede řízení o přijatelnosti stížnosti: jakmile ji obdrží, předseda sekce, ke které byla přidělena, určí soudce, jenž posoudí splnění podmínek, vypracuje zprávu a rozhodne, zda má být přijatelnost stížnosti projednána výborem nebo senátem.

Chtěli jsme proto vidět, co obsahují spisy o našich stížnostech. Očekávali jsme, že zjistíme to, že čeští zaměstnanci soudu naše stížnosti špatně přeložili nebo že soudci neměli k dispozici právě platné české zákony. Z u nás vydaného přehledu nejzávažnějších případů totiž víme, že soudci ECHR rozhodují velmi uvážlivě a vždy pečlivě.

Co jsme našli bylo šokující: v žádném spisu nebyla zpráva soudce zpravodaje ani rozhodnutí výboru soudců o nepřijatelnosti stížnosti. Žádná naše stížnost nebyla přeložená do angličtiny či francouzštiny, jednacích jazyků ECHR. Jak by tedy o nich mohli soudci rozhodnout? Nedostali jsme uspokojivé vysvětlení. Čeští úředníci nám buď neuměli, anebo odmítali odpovědět a byli arogantní. Řekli nám, že rozhodnutí o nepřijatelnosti stížnosti je pro stěžovatele tajné.

Domníváme se, že žádný ze soudců ECHR naše stížnosti vůbec neviděl a že stížnosti českých občanů končí rovnou v archívu bez projednání. Výjimkou jsou pouze stížnosti na průtahy v říze-ní. Aby Česká republika nevypadala bezchybně je nutné, aby byla občas také odsouzena. Aby však nebyla mezinárodním společenstvím kritizována za porušování lidských práv, může být odsuzována jen za procedurální chyby. Ty nejsou tak závažným porušením Úmluvy.

Každou stížnost z České republiky zřejmě nejprve vyřizuje některý z českých úředníků ECHR, který ji rovnou předá Druhé sekci. Její úředníci stěžovateli odepíší, že ECHR stížnost přijal a po několika měsících mu pošlou druhý dopis, že výbor tří soudců rozhodnul, že jeho stížnost je nepřijatelná. Upozorní jej, že toto rozhodnutí je konečné, že mu již nebudou odpovídat a že spis s jeho stížností bude do jednoho roku skartován.

Ti, kdo si nemohou dovolit navštívit ECHR ani nemají odhodlaného advokáta, se svého práva nedomůžou a dopis od ECHR jim vezme i poslední naději, že západní Evropa stojí na pevných právních základech. Toto selhání některých (českých) úředníků ECHR tak snižuje míru podpory českých občanů ke vstupu do Evropské unie. My ale nechceme nečinně přihlížet porušování občanských a lidských práv v České republice. Budeme shromažďovat další takto nevyřízené stížnosti, obrátíme se na orgány Rady Evropy se žádostí o nápravu a budeme usilovat o řádné projednání a rozhodnutí všech našich stížností.