Stěžovatel u soudu ve Štrasburku Radek Houf vyhodnocením všech zatím známých faktů a důkazů se obrací na Evropská média a všechny soudce ES LP formou otevřeného dopisu a žádá je, aby odstranili katastrofální systémové nedostatky v jednacím řádu soudu umožňující podvody se stížnostmi směřujícími k Evropskému soudu pro lidská práva z České republiky.

T i s k o v á z p r á v a

1) Evropská média

2) Všem soudcům ES LP – otevřený dopis

Katastrofální systémové nedostatky v jednacím řádu soudu umožňující podvody se stížnostmi směřujícími k Evropskému soudu pro lidská práva z České republiky

My, níže podepsaní, protestujeme proti porušování práv zaručených mezinárodní Úmluvou, a to samotným Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen Soud). Dle našeho zjištění jednací řád Soudu obsahuje takové nedostatky, které lze označit za katastrofální systémovou chybu.

Tato chyba je zneužívána či přesněji plně využívána vládami postkomunistických států. Konkrétně poukazujeme na dlouhodobé manipulování, pozměňování a neoprávněné zamítání stížností směřujících z České republiky. Tyto stížnosti jsou cenzurovány a vyřazovány, aniž byly Soudem řádně projednány. Tuto manipulaci provádějí, dle našeho zjištění založeném na vlastních vyjádřeních, čeští pracovníci Soudu.

Jednací řád Soudu naprosto nedostatečně ošetřuje celý proces projednávání stížností proti porušování lidských práv podle Úmluvy již v prvotní fázi. U stěžovatele vyvolává řízení, v jeho fázi do odmítnutí stížnosti pro její tzv. „zjevnou neopodstatněnost“, zdání dokonce podvodnosti, konkrétně pak v části, v níž předkládá soudce zpravodaj zprávu Výboru soudu. Navíc současná úprava v jednacím řádu Soudu umožňuje legitimní námitku podjatosti soudce zpravodaje soudního senátu.

Jednací řád velmi nepřesně a benevolentně formuluje právo a povinnosti Soudu a stěžovatele v prvotní fázi rozhodování o přijatelnosti stížnosti. Přitom tato fáze je pro stěžovatele naprosto zásadní. Rozhoduje se totiž o přijetí stížnosti a rozhoduje se o tom, zda bude soudem projednávána. Pro stěžovatele to znamená rozhodnutí, zda má naději domoci se ochrany Soudu v případě, že jsou jeho práva porušována v jeho zemi, když soudy jeho země neposkytují jeho právům účinnou ochranu.

Zřizovatel Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, jak vyplývá z volně benevolentní formulace některých ustanovení jednacího řádu Soudu, vychází z předpokladu, že soudce zpravodaj a pracovníci Kanceláře soudu budou pracovat čestně, nezaujatě a v souladu se smyslem a posláním tohoto soudu, kterým je ochrana lidských práv. Zřizovatel Soudu si patrně vůbec neuvědomuje, že mentality osob různých národů jsou zcela rozdílné. I vlády různých států mohou mít ve skutečnosti jiné zájmy, než jsou ty proklamované. Soudci zpravodajové mají obrovskou pravomoc, větší než si jednací řád připouští. Soudci zpravodajové, bez ohledu na slib, jsou více či méně zástupci státu, proti kterému je stížnost směřována. Zřizovatel Soudu zcela podcenil skutečnost, že to, co pro jednoho soudce zpravodaje či vedoucí kanceláře je nemravné, podvodné a naprosto nepřípustné může být pro jiného soudce zpravodaje či vedoucího kanceláře naprosto v pořádku, normální, protože je to vlastně v souladu se špatným jednacím řádem, který umožňuje absolutně nepřijatelné postupy v rámci demokratické instituce.

Tristní je, že k manipulaci se stížnostmi např. z České republiky dochází dlouhodobě. Stěžovatelé vkládali své naděje po dlouhou dobu do rukou ES. Nespokojených stěžovatelů z České republiky jsou však již tisíce – a nyní stěžovatelé odhalili z jejich pohledu zjevně podvodné jednání pracovníků Kanceláře soudu a českého soudce zpravodaje. Z pohledu Soudu se však jedná o systémovou chybu a nedostatky jednacího řádu. Všichni čeští stěžovatelé mohou potvrdit, že hledání a využívání nedostatků v zákonech je nejen českou doménou, ale i většiny občanů postkomunistických zemí. Lidé těchto států se v době nesvobody naučili žít (živořit) v zavrženíhodném režimu kličkováním mezi nedostatky komunistických zákonů. Nyní tyto nedostatky jednacího řádu u ES jsou však využívány postkomunistickými vládami prostřednictvím v tomto případě českých pracovníků, včetně jednoho soudce ! Pokud ve Výboru jsou tři soudci a všichni jsou z postkomunistických zemí, lze si domyslet, jak asi vypadá rozhodování o přijatelnosti stížnosti, tedy oprávněnosti stížnosti. K tomu je potřeba přidat skutečnost, že stížnost stěžovatele předkládá soudce zpravodaj navržený vládou, proti které je stížnost směřována ! Ten ji nejen předkládá, ale za stěžovatele i formuluje, což je pro stěžovatele absolutně nepřijatelné.

Nahlédneme-li ještě do statistiky vnímání korupce dle výsledků Transparency International, zjistíme, že soudci Výboru posuzující stížnosti z České republiky pocházejí ze zemí s nejvyšší mírou korupce a nevymahatelnosti práva, což u stěžovatelů jen umocňuje pocit nejistoty, že jejich věc bude spravedlivě rozhodnuta.

Jaká je realita u Soudu ? Z tisíce stížností z České republiky je naprosto drtivá většina odmítnuta pro tzv. zjevnou neopodstatněnost, a to bez zdůvodnění, bez rozhodnutí a v rozporu i se stávajícím nedostatečným jednacím řádem. Těch několik stížností, které za 11 let prošly cenzurou a sítem českých pracovníků soudu, bylo vesměs v neutrální věci „průtahů v soudním řízení“, na které si stěžovatel také stěžoval. Stížnosti, kterými stěžovatel napadá porušení jeho práv podle dalších článků Úmluvy, jsou vesměs zamítány bez řádného projednání soudem ! Stížnosti na průtahy v soudním řízení českou vládu politicky neohrožují – vše ostatní je potíráno.

Podle písemného vyjádření „české“ Kanceláře soudu je téměř vše tajné. Tedy rozhodnutí Výboru tří postkomunistických soudců je tajné, zdůvodnění je také tajné, zpráva, kterou český soudce zpravodaj Výboru předkládá je tajná, jméno soudce zpravodaje je tajné ! Všechny stížnosti na tento stav u Soudu, ať byly adresovány u Soudu komukoliv (asi z důvodu jakési falešné loajality) skončily vždy v „české“ Kanceláři Soudu. Tedy u toho, proti kterému je směřována.

Česká vláda má chapadla až do kanceláře Evropského soudu.

Je zjevné, že stěžovatelům u Soudu je tímto Soudem činěno nejen bezpráví, ale jsou i finančně poškozováni. Jenom sepsání stížnosti k Soudu a stížnosti k Ústavnímu soudu v ČR (to je podmínkou, aby se stěžovatel mohl obrátit na Soud) stojí přibližně 30.000,- Kč, což představuje 4 měsíční příjem starobního důchodce (těch je mezi stěžovateli většina, neboť těm byl většinou odebrán českým státem majetek bez náhrady v milionech korun a nemohou se soudní cestou domoci svých práv). Je-li Soudem odmítnuto neoprávněně cca 3.000 stížností, představuje škoda vzniklá v souvislosti s podáním stížnosti asi 90.000.000,- Kč, což je škoda velkého rozsahu, mluvou trestního zákona. Nelze proto ani vyloučit trestní stíhání pracovníků Soudu.

Žádáme Soud a jeho zřizovatele o následující :

1. Žádáme úpravu jednacího řádu Soudu a odstranění systémových chyb které obsahuje a které mají katastrofální důsledky pro stěžovatele z postkomunistických zemí. Jsou totiž porušována jejich práva nejen vládou jejich země, ale, ač se to jeví absurdní, i samotným Evropských soudem pro lidská práva.

Chopili jsme se iniciativy a připravili jsme 8 krátkých odstavců s návrhy na možnou úpravu jednacího řádu, které by tyto nedostatky v jednacím řádu odstranily.

2. Žádáme revizi všech zamítnutých i projednávaných stížností z části zamítnutých. Jedná se o cca 3.000 stížností z České republiky.

Radek Houf

Stěžovatel u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku