»Diskriminace« pendrekářů je O. K. (ANNONCE 4.9.2004)

»Diskriminace« pendrekářů je O. K. (ANNONCE 4.9.2004)

Jako by se v posledních týdnech roztrhl pytel s bývalými obsluhovateli totalitních obušků, kteří dnes mlaskají na vysokých postech veřejné správy. Může to být ale jen optický klam. Chci tím říci, že spodina tohoto druhu v rozličných důležitých funkcích již dávno sedí, jenom není tak dobře viditelná jako Pavel Přibyl v čele Úřadu vlády nebo Jan Slezák v pražské městské radě.

Právě posledně jmenovaný někdejší Přibylův kumpán začátkem tohoto týdne oznámil rezignaci, byv předtím odhalen jako další z velitelů speciálního komanda komunistické policie, určeného k potírání »antisocialistických a kontrarevolučních živlů«. Zaplať pánbůh aspoň za to, i když jen málokdo tuší, ke kterému korytu bude uklizen a kolik dalších prodejných nepřátel demokracie ještě straší v temných postkomunistických zákoutích. Buď- me vděčni za každý krůček, který směřuje k očistě od bezcharakterních lumpů, byť i jen na vrcholu současné mocenské pyramidy.

Hovořím-li o bezcharakterních lumpech, mířím tím na způsob Přibylovy i Slezákovy »obhajoby«. Jeden jako druhý se odvolává na povinnost splnit i ten nejšpinavější rozkaz, čímž ovšem argumentovali i nacističtí pohlaváři při norimberském procesu. Přibyl aspoň zalitoval, že v lednu 1989 při Palachově týdnu nestál na opačné straně barikády, zato Slezák se nechal slyšet, že se nemá zač stydět. Netrápí ho špatné svědomí, odstupuje prý jen proto, aby nebyl kaňkou na přátelském obrazu Grossovy rudorůžové sociální demokracie.

Jen pár hodin poté, co se Slezák v novinách vylhával ze své špatnosti, reprízovala Česká televize dokument o prvním srpnovém výročí, kdy předvoje Pohotovostního pluku SNB, jemuž Slezák s Přibylem později spoluveleli, bez ostychu střílely do davu protestujících civilistů a zanechaly po sobě pět mrtvých, desítky zraněných a stovky zatčených a brutálně vyslýchaných vlastenců. Byla to pro demokraticky smýšlející veřejnost ještě větší rána do vazu než celý noční přepad ČSSR »bratrskými« vojsky, neboť tentokrát masakrovali svobodomyslné občany lidé (lidé?) stejného jazyka a národnosti.

Nevěděli to pánové Přibyl, Slezák a další Husákovi pacholci, když se upisovali zločinecké službě? Byli negramotní? Či jsou snad negramotní ještě dnes, vymlouvajíce se na neobhajitelnou poslušnost kolaborantské moci? Nikoliv. Je to hnusná, všeho schopná kariéristická pakáž, zaclánějící zde leda k hanbě svých rodičů a Lidového domu, pod jehož střechou - všimněme si - se kromě Grebeníčkova rudého brlohu nejčastěji srocuje. Držme si tu sebranku pěkně daleko od těla a žeňme ji svinským krokem odevšad, kde by mohla škodit z moci úřední. A nic nedejme na řečičky o diskriminaci, protože i diskriminace může být za jistých okolností veskrze pozitivní a užitečná záležitost, jak vám potvrdí každý Rom.

Petr Zavoral