Kauza Opočno a neobolševismus

Kauza Opočno a neobolševismus

Rozhodnutí Ústavního soudu v restituční kauze zámku Opočno a rodu ColloredoMansfeldů, je úplně špatné.
Nejenomže Ústavní soud plní zřejmě politickou objednávku (bojová porada čelných politiků a ústavních soudců v kauze Kinský a vytvoření zvláštního policejního týmu na přešetření „šlechtických“ restitucí), navíc zcela svévolně vykládá stávající zákonodárství včetně restitučních zákonů k obrazu svému či k obrazu politického establishmentu.
Podle ústavního soudce Musila, který rozhodnutí ÚS ohledně Opočna komentoval, lze postupovat v rozporu s tím, co nařizují Benešovy dekrety, pouze v případě prokázaného rasového pronásledování během nacistické okupace. To si zcela vymyslel nebo prostě jen mate veřejnost. Restituce majetku lidí, kteří byli za války perzekvováni, nebyla a není zaprvé v rozporu s Benešovými dekrety, ale naopak ve shodě s nimi. A zadruhé dekret č. 5/1945 mluví o neplatnosti převodu majetku v době nesvobody, jestliže byl proveden pod „tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické perzekuce“. Tzv. Benešovy dekrety sice byly postaveny na presumpci viny osob německé nebo maďarské národnosti, ale zároveň poválečné revoluční právo tuto absolutní kategorii prolamovalo a dotčená osoba se mohla z kategorie Němec (Maďar) = pachatel vykoupit tím, že dokázala, že se během války chovala slušně: osobám, které se „nikdy neprovinily proti národům českému a slovenskému“ nebo „trpěly pod nacistickým či fašistickým terorem“, se zachovávala občanská práva včetně práv vlastnických. Bylo to ve shodě i s Košickým vládním programem, jehož programové cíle de facto dekrety naplňovaly: „Republika nechce a nebude postihovat své loajální německé a maďarské občany a zejména ne ty, kteří i v dobách nejtěžších zachovali k ní věrnost...“
Odvolávat se v kauze Opočno na tzv. Benešovy dekrety a zkoumat, jestli byl někdo Čech, nebo Němec, je věcně nesprávné, jediné právně relevantní hledisko je, zda se někdo provinil, či neprovinil proti ČSR. Colloredo-Mansfeldům ovšem majetek včetně Opočna jako „státně nespolehlivým“ zabavili už nacisté, podobně jako ostatním starým rodům, které v září 1938 odmítly odtržení českého pohraničí od zbytku republiky a podpořily Beneše.
Oběť perzekuce
Majitel Opočna Josef Colloredo-Mansfeld byl vystěhován a poslán na nucené práce. Po válce pak nacisty zabraný majetek přešel automaticky na stát na základě dekretu č. 12/1945. V souvislosti s polistopadovými restitucemi vznikla absurdní situace, kdy za války perzekvovaným občanům nebyl majetek po válce přiznán, ačkoli s tím tehdejší právní řád počítal, zatímco kolaboranti, a to především české národnosti, kteří za protektorátu přišli nově k majetku a po válce pomocí nejrůznějších konexí unikli revolučnímu zákonodárství, mohli de facto svobodně žádat o zločinně nabytý majetek, protože na stát přešel až po únoru 1948.
To měli na zřeteli polistopadoví zákonodárci, kteří sice stanovili 25. únor 1948 jako obecnou hranici pro „zmírnění některých majetkových křivd“, ale zároveň umožnili i výjimky. Zákon České národní rady z 15. dubna 1992 jasně říká, že oprávněnou osobou ve smyslu restitučního zákona může být občan České republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky a „neprovinil se proti československému státu“. Tedy ztratil majetek před 25. únorem 1948.
Jestliže tedy mluvčí Ústavního soudu Michal Spáčil v souvislosti s kauzou Opočno tvrdí, že „je to taktika založená na zpochybňování konfiskací, ke kterým došlo před 25. únorem 1948“, že „restituční nároky se totiž vztahují pouze na poúnorové zabavování majetku“ a že „prolamování Benešových dekretů spočívá v tom, že se třeba kvůli formálním chybám napadají poválečné konfiskace z let 1945 až 1947, pak vědomě lže nebo projevuje absolutní nekompetentnost. Kauza Opočno nejenže není v rozporu s tzv. Benešovými dekrety, ale stejně tak spadá i pod polistopadové restituční zákony. Naopak, v rozporu s nimi je hanebné rozhodnutí Ústavního soudu.
Chystá se snad ČR patnáct let po pádu komunismu na protiprávní konfiskaci majetku na základě politického tlaku? Kauza Opočno se netýká jen Colloredo-Mansfeldů, potichu se vzmáhající neobolševismus v této zemi začíná ohrožovat svobodu každého z nás.
Autor je historik