Klaus odmítl jmenovat soudce, přes naprostý jejich nedostatek!

Klaus je má, ale zdá se, že podivně pochybné, neboť v prvé řadě se má chovat v souladu se zákonem! Toto ovšem neučinil, neboť uchazeči byť mladší 30ti let, tak se o práci v justici začali ucházet před více než třemi roky a nevztahuje se na ně novela zákona, která tuto věkovou hranici stanovila! Ta začala platit v červenci 2003.

To ovšem Klausovi evidentně nevadí. Tak se vychovávají kvalitní soudci? Toto jsou vhodné příklady právního chování? Zcela určitě ne! Alespoň ne v opravdové demokracii a ve skutečně právním státě.

V MFDnes z 10. března 2005, s. 1, třetí sloupec, /jav/ v článku Klaus odmítl jmenovat mladé soudce chci upozornit na odstavec:

„Právníci, které Klaus odmítl jmenovat, byli jedněmi z posledních, kteří se mohli do funkce dostat před třicátým rokem věku. Protože se o práci v justici začali ucházet před více než třemi roky, nevztahuje se na ně novela zákona, která tuto věkovou hranici stanovila. Ta začala platit v červenci 2003.“

V dnešním TV zpravodajství žádný z oslovených odborníků tuto důležitou okolnost nezmínil. Mluvili povšechně a poplakávali, jaká je to škoda a kolik mají soudy nevyřízených případů, či že mají tito mladí lidé, kteří studovali zbytečně zničený život. Advokát Tomáš Sokol naopak sdílí prezidentovo přesvědčení, vyjádřené ústy TM, že tito lidé nemají k výkonu soudcovského povolání sdostatek životních zkušeností. Ptám se, kde mají ony zkušenosti nabýt jinde, než v soudní síni, vybaveni dokončeným potřebným vzděláním a postavením soudních čekatelů? Ptám se, zda zkušenosti získané v komunistickém režimu, zákonem odsouzeném jako zavrženíhodný, jsou zárukou té opravdu jediné a pravé soudcovské způsobilosti?

Tito soudci, dosud působící v soudcovských talárech jednali nezákonně a dopouštěli se justičních zločinů. Svědčí o tom četné, po mnoho let se vlekoucí rehabilitační soudní spory a jejich skandální průběh. Cožpak tuto skutečnost dostatečně nedokládá stížnost podaná k vrchnímu soudu stávajícím ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, mimochodem rovněž mladým ve prospěch Vladimíra Hučína ve věci zbytkového trestu v jednom z jeho rehabilitačních řízení? Můžeme tolerovat skutečnost, že prezident při svém rozhodování za vysoké odpovědnosti, která mu přináleží z Ústavy ČR si může dovolit nevzít v úvahu platné znění zákona a vědomě jej porušit? Soukromý názor na potřebný minimální věk soudců může vyjádřit, ale při rozhodování je povinen se řídit zákonem a ctít jej. Můžeme se potom divit že je v naší zemi zákonnost, a to přímo ze strany soudů porušována?

Claudie Nikolajenková

10. března 2005