Evropský soud stále pod taktovkou komunistů a StB?

Eva Hubálková naverbována českou Bezpečnostní a informační službou – rozvědkou. Lze tedy předpokládat, že český personál Štrasburského soudu pracuje proti českým občanům a ve prospěch českých státních struktur v režii tajné služby a že na území jiného státu je tímto personálem vyvíjena rozvědná činnost.

ESLP (Evropský Soud pro Lidská Práva ve Štrasburku)

K osobě Eva Hubálková jsou informace v utajovaném trestním spise vedeném na mou osobu v souvislosti s právě probíhajícím soudním procesem s vyloučením veřejnosti. Tak např. v tomto trestním spise je přepis odposlechů z r. 2000 akce BIS s kr. názvem "UHLÍ" kde jsou mé telefonní rozhovory s Milanem Řehákem dlouhodobě odposlouchávány. V jednom z těchto telefon. rozhovorů se spolu s Milanem Řehákem kriticky vyjadřujeme o polistopadovém politickém vývoji a při tom mimo jiné zmiňujeme osobu Eva Hubálková s tím, že tato vzhledem k charakteru své osoby neskýtá důvěru. Jméno Eva Hubálková je v záznamu - přepisu tel. odposlechu opakovaně zvýrazněné.

Za těchto okolností je proto nutné, aby veřejnost všemi prostředky prosadila zrušení účelového utajování soudního procesu a tak se mohla sama přesvědčit o zločinném spolčení Grosstapa v politickém zájmu ČSSD a jejich kryptokomunistických spojenců.

Vladimír  Hučín, Přerov 13.duben 2005

P.S.

Další soudy s Vladimírem Hučínem:

Veřejný 20.dubna OS Přerov 8.00 hodin

Neveřejný 16-19.května OS Přerov 8.30 hodin

(Tučně zvýrazněný text J.Š )

ALTERNATIVNÍ PORTRÉT REPRESENTANTKY ČESKÉ REPUBLIKY U EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA Mgr. EVY HUBÁLKOVÉ

Několik zajímavostí a postřehů k NN 14/2000. Píše se tam na straně 05 o jakési Mgr. Evě Hubálkové, "naší" zástupkyni u Evropského soudu pro lidská práva ve Strasburku, která tam, jak se alespoň zdá podle jejich mnohaletých zcela nulových výsledků, ze všech sil blokuje causy žalob poškozených občanu z domova i exilu proti České republice, především v záležitostech navrácení komunisty a estébáky ukradeného majetku. Jelikož byla se mnou ve stejném ročníku, vím co je zač. Po poručíkovi StB Leo Dvořákovi (KS StB Brno - viz. Cibulkovy seznamy, který patřil k nejbezohlednějším svazákům na celé škole, před nimž se třásli i někteří komunističtí profesoři a který měl velmi úzké vazby na pravděpodobného agenta KGB a mnohonásobného estébáka a současného profesora právnické fakulty University Karlovy Jana Kříže, o kterém jste už psali v NN 09/2000, strana 27 - 30), převzala vedeni celoškolského výboru SSM, což byla na právech nomenklaturní pozice.

Dne 16.11.1989 vstoupila do KSČ (!!!!!), aby, jak řekla, tuto vyhlášenou zločineckou organizaci, zuřivě kolaborující se sovětskou okupační mocí, změnila k lepšímu... Já jsem byl pro změnu za jejího působení vyloučen z VŠ. Dne 17.11.1989 byla komunistka Eva Hubálková navržena StBáky do revolučního stávkového výboru. Odtud byla studenty doslova vyhnána a nikdo ji už na fakultě nespatřil. Zbývající zkoušky chodila dělat téměř konspirativně...
Potkal jsem ji opět až někdy na jaře 1990, kdy prodávala na Národní třídě u stánku různé revoluční publikace o "sametovce". Pak byla, jako "významná studentská protikomunistická revolucionářka", vyslána "novou" politickou representací do Bruselu či do Paříže a od té doby se už o ní žádný ze studentů právnické fakulty UK nic nedozvěděl.

Její předchůdce v nomenklaturní funkci předsedy celoškolského výboru režimního Socialistického svazu mládeže, poručík StB Leo Dvořák, byl hned od začátku listopadových událostí na správném místě. Patřil k nejaktivnějším zakladatelům OF kdesi na severu Čech (Most, Teplice nebo Ústí) a na intervenci některých studentů, kteří nové sametové revolucionáře z KC OF ze Špalíčku varovali, co je tento důstojník StB zač, OF odpovědělo, že L. D. pro revoluci dobře pracuje... Později se stal poradcem Michala Kocába, evidovaného jako kandidát tajné spolupráce s StB s krycím jménem MUK, a nakonec byl popraven při "autonehodě". Údajně se zapletl do her s podsvětím. L. D. mezi svými přáteli svazáky tvrdil, že jednou bude ministrem a tito lide (Jakešové) musí do prdele. Je to jasný důkaz, jak systematicky a jakým způsobem si StB připravovala kádry a pozice už několik let před listopadem. Fakultu totiž opustil někdy v roce 1987 a pak nastoupil na Krajskou správu StB v Brně, takže je možné, že jste už tehdy o něm jako odpůrci komunismu a političtí vězni slyšeli. L. D. byl prototyp komunistického kádra, kterého by si určitě povšiml Zemanův šéfporadce Miroslav Šlouf a spol., pokud by se dnešní doby L. D. Dožil.

Jinak jeden z rodičů Evy Hubálkové pracoval na SKVTIR, což byla mnohdy legalizační instituce pro technologickou agenturu 1. správy komunistické rozvědky StB. V tom případě by tedy jablko (representantka ČR u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Strasburku Eva Hubálková), opravdu nepadlo daleko od stromu...
Petr Janáček

Štrasburskému výboru a všem, kteří jsou s ním ve spojení

Právě minulý týden jsem se osobně dostavil do Štrasburku ve společnosti mého syna a pana Rouba ze Štrasburského výboru, abych se seznámil s obsahem spisu mých dvou klientů. Spis mi byl předložen. Obsahoval pouze písemnosti, které jsem tam zaslal já a pochopitelně dopisy o převzetí stížnosti a následném jejím odmítnutí pro nepřijatelnost. Nic více.

K mé žádosti o předložení stanoviska vlády mi bylo nejprve sděleno, že to se veřejnosti a ani stěžovateli nepředkládá, neb je důvěrné. Dále k mé protiargumentaci bylo sděleno, že vlastně nebylo vyžádáno, neb v případě nepřijatelnosti stížnosti se nevyžaduje.

Žádal jsem dále o předložení překladů doručených listin, abych si mohl učinit závěr, zda-li jsou přeloženy korektně. Opět mi bylo sděleno, konkrétně panem Earlym, že se jedná o důvěrné informace, které se stěžovateli nepředkládají. Po slovní rozepři onen muž dodal, že se soudci zpravodaji ostatně předkládá pouze přeložený výtah ze stěžovatelem zaslaných písemností. Na základě překladu vyhotoveném českým personálem pak soudci mají rozhodovat !

Tázal jsem se na právní podklad pro výše uvedený postup. Bylo mi sděleno, že se tak jedná na základě tajné vnitřní instrukce, kterou mi pochopitelně odmítl předložit k prostudování.

Dále jsem se nedomohl předložení písemného vyhotovení rozhodnutí soudců II. sekce o odmítnutí stížností mých klientů. Zajímaly mne hlavně důvody odmítnutí. Opět jsem byl odmítnut z důvodů tajnosti rozhodnutí. Zde bych chtěl upozornit, že jsem v mezidobí získal informaci od rakouských kolegů, že oni obdrželi pro své klienty rozhodnutí o odmítnutí stížnosti s několikastránkovým odůvodněním. Velmi zajímavé !

Závěr: Nejsem ochoten akceptovat skutečnost, že by proklamovaná demokratická instituce pracovala na zcela nedemokratických principech popírajících samu podstatu instituce. Nabyl jsem dojmu, že nelze vyloučit ani podezření z páchání trestného činu. Ze zjištěných skutečností jsem zhnusen. Je zjevně nepřijatelné, aby osoby „na výplatní pásce“ oponenta zájmu mého klienta, tedy státu, měly možnost nakládat s věcí klienta způsobem, jakým mi bylo předestřeno. Pokud by tomu mělo být skutečně tak, pak naděje mnohých, upírajících se k soudu ve Štrasburku, byly pouhými chimérami.

V Hradci Králové dne 22.1.2004 Mgr. Jaroslav Č a p e k

Čestné prohlášení - k činnosti některých českých pracovníků Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku

1) Dne 25. 7. 2003 jsem podal stížnost proti českému státu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Stížnost byla zaevidována pod č. 25 326/03 ve druhé sekci Soudu. Korespondenci jménem Soudu se mnou vede Irena Marková.

Má stížnost byla podána na předepsaném formuláři Soudu s tím, že v každé části formuláře byl uveden nejprve anglický text stížnosti a za ním text v českém jazyce.

Dne 25. 8. 2003 jsem Soudu odeslal doplnění své stížnosti, v němž jsem doložil další důkazy o diskriminaci skupiny občanů státními orgány, která se týká i mé osoby a proti níž směřuje má stížnost rovněž.

K dnešnímu dni jsem od Soudu neobdržel žádné oznámení o tom, že Soudem bylo rozhodnuto o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti stížnosti.

2) Dne 9. 2. 2004 jsem Evropský soud pro lidská práva spolu s dalšími stěžovateli navštívil a nahlédl do spisové dokumentace své stížnosti. Žádost o nahlédnutí do spisu jsem zaslal v předstihu písemně a dodatečně (až po mé návštěvě Soudu) jsem obdržel dopis se sdělením, že má žádost je akceptována. Přitom na místě mi v odpoledních hodinách Irena Marková tvrdila, že mi byl údajně dopisem nabídnut jiný termín, když jsem požadoval též nahlédnutí do spisové dokumentace stížnosti své manželky – viz dále.

Ve své spisové dokumentaci jsem zjistil jsem následující skutečnosti:

a) Spisová dokumentace obsahuje složky s volně vloženými dokumenty bez jakéhokoliv spisového přehledu nebo očíslování listů; umožňuje tedy libovolně vkládat nebo naopak vyjímat kteroukoliv listinu bez jakékoliv kontroly.

b) Spisová dokumentace neobsahovala žádný překlad mé stížnost do jednacího jazyka Soudu pořízený Soudem.

c) Ve spisové dokumentaci byl založen opis českého textu mé stížnosti bez jakéhokoliv dokladu o účelu jeho pořízení. Přítomné pracovnice Soudu Jana Zemanová, Eva Hubálková a Irena Marková tvrdily, že neví, jakým způsobem a proč byl uvedený opis pořízen, když formulář mé stížnosti je sepsán i v anglickém jazyce, a Irena Marková má údajně mou věc přímo na starost.

d) Má stížnost spolu s přílohami byla zařazena do složky „Requete“. Doplnění stížnosti s doklady o diskriminaci, na níž si stěžuji, do této složky však zařazeno nebylo a bylo uloženo ve složce „Correspondance“. Eva Hubálková mi toto rozdílné uložení vysvětlit nedokázala a vyzvala mne, abych o přesun dokumentů požádal písemně. Irena Marková, která se dostavila později, na mou žádost o vysvětlení přesunula doplněk stížnosti do složky „Correspondance“ na místě sama.

3) Před svou návštěvou Soudu dne 9. 2. 2004 jsem dopisem požádal také o umožnění nahlédnout do veřejně přístupné části spisové dokumentace stížnosti mé manželky R. P., vedené pod č. 76 250/01. Tato spisová dokumentace mi na dopoledne připravena nebyla s tím, že se přítomné pracovnice uvolily předložit ji až odpoledne v 15 hodin. V tuto dobu uvedenou dokumentaci Irena Marková přinesla, držela ji stále v náručí, avšak oznámila mi, že do ní nahlédnou nemohu, neboť se týká rozvodu stěžovatelky a citlivých záležitostí jejího dítěte. Já jsem ji ubezpečil, že tato věc se tedy týká také i mého rozvodu a mého dítěte, jsme-li se stěžovatelkou manželé. Ani poté mi Irena Marková dokumentaci nepředložila, tentokrát pod záminkou, že podle jednacího řádu Soudu je možné do veřejných částí stížností nahlížet pouze tehdy, pokud předseda senátu nerozhodne jinak.

Takové rozhodnutí ve věci mé manželky mi však nepředložila, trval jsem tedy na svém požadavku. Irena Marková na to tvrdila, že předseda senátu se svým rozhodnutím údajně vyčkává na vyjádření stran k mému nahlížení, tedy mé manželky a českého státu. Když jsem i nadále trval na zpřístupnění spisové dokumentace, neboť žádné odmítavé rozhodnutí předsedy senátu dosud vydáno nebylo, odešla Irena Marková telefonovat do recepce – údajně tajemnici druhé sekce. Po dalším dohadování Marková odešla i se spisem a vystřídal ji pan Early, zástupce tajemnice druhé sekce, který mému požadavku odmítl vyhovět také. Tvrdil nejdříve, že předseda spis studuje a vydá rozhodnutí v 16.30 hodin, po chvíli tuto dobu zkrátil na 16. hodinu. Po krátkém rozhovoru odešel i on. Přibližně v 16.05 hodin Irena Marková přišla zpět a sdělila mi, že předseda senátu rozhodl tak, že nelze nahlédnout pouze do vyjádření české vlády ke stížnosti mé manželky, přičemž mi předložila jeho rozhodnutí i v písemné podobě. Teprve potom jsem do spisové dokumentace mohl nahlédnout.

4) Spisová dokumentace stížnosti mé manželky č. 76 250/01 obsahuje obsáhlou korespondenci vypracovávanou Evou Hubálkovou a Irenou Markovou se stěžovatelkou, resp. jejím advokátem. Stížnost byla podána dne 1. 6. 2001. Dopisem ze dne 21. 6. 2001 byla stěžovatelka vyrozuměna, že stížnost nebyla řádně registrována a poučena, jak ji má přepracovat do předepsaného formuláře. Dopisem ze dne 22. 9. 2001 byla stěžovatelka upozorněna, že nevyčerpala všechny vnitrostátní prostředky nápravy ve smyslu čl. 35 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že její stížnost „nemá vyhlídky na úspěch“. Zároveň byla však požádána o vysvětlení důvodu, proč by Soud její stížnost měl projednávat, pokud případně nesouhlasí se sděleným stanoviskem.

Dopisem ze dne 11. 10. 2001 stěžovatelka sdělila Soudu, že má za to, že by v jejím případě bylo možno spatřovat zvláštní okolnosti, které by ji mohly zprostit povinnosti formálně vyčerpat vnitrostátní prostředky nápravy, neboť by v důsledku přezkoumání věci Ústavním soudem ČR došlo k neodůvodněným průtahům a Ústavní soud ji ani nemůže finančně odškodnit (požaduje odškodnění ve výši 1 milion korun).

Poté byla stěžovatelka dopisem ze dne 9. 11. 2001 Soudem vyrozuměna, že její stížnost byla konečně téhož dne řádně registrována (předtím se tak nestalo) a jeden z členů Soudu, jednající jako zpravodaj, provede předběžné posouzení stížnosti a vypracuje pro soud zprávu o její přijatelnosti.

Již dopisem ze dne 24. 4. 2002 byla stěžovatelka informována, že dne 16. 4. 2002 projednal Soud (Druhá sekce) otázku přijatelnosti její stížnosti a rozhodl se vyzvat vládu ČR k předložení písemného stanoviska; k dopisu bylo přiloženo písemné „shrnutí faktů vypracované Kanceláří Soudu“ (jde o dokument, který je v jiných věcech jiných stěžovatelů zapírán a před nimi utajován!).

Dopisem ze dne 12. 12. 2003 byla stěžovatelka vyrozuměna o možnosti uzavřít s vládou ČR smír a bylo jí nabídnuto předložení návrhu na přiměřené vyrovnání (stěžovatelka požaduje 1 milion korun).

Podmínku bezúspěšného podání ústavní stížnosti stěžovatelka „splnila“ dodatečně až v roce 2002, kdy ji podala (až po rozhodnutí Evropského soudu o přijatelnosti její stížnosti) a tato byla českým Ústavním soudem odmítnuta.

Z výše uvedených skutečností usuzuji, že činnost českého personálu Štrasburského soudu je značně neprůhledná. Osoby, které se zabývají stížnostmi českých stěžovatelů (je pozoruhodné, že stížnosti proti českému státu končí zřejmě všechny v druhé sekci Soudu, v níž pracuje český personál) přistupují k jednotlivým stěžovatelům rozdílně: k některým nadmíru vstřícně, některým lžou do očí na místě i písemně. Přebírají na sebe neoprávněně pravomoc náležející pouze soudcům (viz např. epizoda s neoprávněným zabraňováním v přístupu do spisové dokumentace), přičemž nezajišťují základní úkony spojené s přípravou stížností pro transparentní a přezkoumatelné rozhodování o její oprávněnosti příslušným soudním orgánem.

Ve „shrnutí faktů“, které zřejmě připravují z obsahů stížností pro zprávu soudce zpravodaje k rozhodování výboru soudců nebo senátu o přijatelnosti stížnosti, mohou libovolně zkreslovat obsah stížnosti a její podstatu. Uvedené „shrnutí faktů“ je navíc před stěžovateli (některými, resp. nevyvolenou většinou!) zatajováno, přičemž jde o fakticky rozhodující náležitost celého procesu před Soudem, kterou český personál může svévolně ovlivnit věci českých stěžovatelů ve prospěch českého státu.

Podle informací zveřejněných na internetové adrese http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1600/obsah/13.htm měla být Eva Hubálková naverbována českou Bezpečnostní a informační službou – rozvědkou. Lze tedy předpokládat, že český personál Štrasburského soudu pracuje proti českým občanům a ve prospěch českých státních struktur v režii tajné služby a že na území jiného státu je tímto personálem vyvíjena rozvědná činnost.

23. února 2004

Luboš Patera

273 63  Běleč 33

Česká republika