Nepodceňujme srážky s blbci

Nedělní televizní hádky politiků bývají někdy otravné, jindy legrační, ještě jindy až tak ubohé, že je lze sledovat jen s největším sebezapřením. Přesto i v nich tu a tam zazní informace, která si zasluhuje větší než malou pozornost. Tak třeba o posledním víkendu se na Primě v debatě s pražským primátorem Pavlem Bémem nechal slyšet šéf komunistických poslanců Kováčik, že KSČM by měla podat trestní oznámení na všechny politiky, kteří ji mají za zločinecký spolek. Zažalovala už lidoveckého předsedu Kalouska, teď by měli přijít na řadu senátoři Josef Pavlata (ODS) a Jaromír Štětina (Strana zelených).

Přežvýkávám si ten páně Kováčikův žvást a nemohu se dopátrat jeho smyslu. Proč ta skromnost onoho příkladného soudruha? Proč se omezuje na zastrašování toliko tří politiků, když logika by velela pohnat před soud drtivou většinu horní parlamentní komory? Vždyť senátní návrh zákona zakazujícího propagaci nacismu a komunismu jakožto zločinných ideologií je přece kolektivní dílo. Každý, kdo pro něj ve Valdštejnském paláci zvedl ruku, je stejně zralý pro kriminál jako ti, kteří svůj názor veřejně vyslovili na mikrofon. Všechny antikomunistické senátory se patří pozavírat, soudruhu Kováčiku! Imunitu jim sebrat, kdyby se jí sami houfně nevzdávali, extra pátrací tým zřídit k odhalení padouchů, kteří by se snad chtěli skrýt za hlasovací anonymitu. A navrch by to ještě chtělo zorganizovat petice pracovních kolektivů, žádající exemplární tresty pro zrádce a kolaboranty, aby soudy neměly zábrany rozpomenout se na rudou spravedlnost.

Ledaže je tu malá potíž. Že je KSČM zločinná politická strana, si totiž myslí nejen naprostá většina Senátu, ale i dvě třetiny řadových Čechů, jak ukázalo telefonické hlasování během zmíněné televizní Partie. Jak naložit s touhle mrzutostí? To už nespraví nějaká vnitroparlamentní bolševická razie, to je úkol pro daleko mocnější státní nestvůru, nejlépe takovou, jakou měli komunisté k dispozici v podobě Státní bezpečnosti. Neboť račte uznat, že by bylo hloupé pořádat politické procesy s reakcionářskými zákonodárci před zraky lidu, který si myslí totéž co oni. Padesátá léta by to chtělo, zatím ale budiž komunistickému bohu žalováno, že kdoví, kde je jim teprve nový začátek.

Nu, vypadal Pavel Kováčik 9. října v televizi jako šašek s ledakomu úsměvným deficitem inteligence, jak už tak komunisté někdy vyhlížejí. Přesto nelze ignorovat možnost, že by nám úšklebky mohly brzy zmrznout na rtech. Tahle bolševická celebrita má až příliš mocného spojence v socialistickém bůžkovi Paroubkovi, který může velmi rychle zařídit, že to, co nám pořád ještě připadá jako veselá virtuální projekce, změní se rázem ve vážný malér. Pan premiér, třebaže bez mandátu vzešlého ze všeobecných voleb, už dnem i nocí zařizuje leccos z rudých včerejšků, iluzí proletářského blahobytu počínaje a konče třeba policejním mlácením nepřizpůsobivých živlů. Až definitivně spočine v komunistickém sevření, po němž tolik touží, bude už pozdě na zjištění, že náčelník sněmovní rudé brigády není až takový idiot, za jakého jsme ho do poslední chvíle měli.

Petr Zavoral (c) ANNONCE