Hlavní menu Hlavní stránka Starší články/rubriky Download Klaus Webové linky Ankety TOP 15 Personalizace Rozšířené hledání VSTUP pro psaní článku Přihlášení UĹľivatelskĂ© jmĂ©no: Heslo: Registrace novĂ©ho ÄŤtenáře! Nejčtenější články Neexistuji vhodna data! Kalendář <<  Duben  >> Po Ăšt St ÄŚt Pá So Ne   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30         Kontakt Ideologicko Politický Spam Spolek Portal ISSN: CZ-23121949-0001 Kontaktní e-mail: bazmyslik@napismi.cz Copyright: Robin Karel Hájek, 1949-2007 KunžakJindřichův Hradec ubytováníČeská Kanada chataRybníkRekreace chataStrmilovPenzion TelčČeská KanadaSamota chalupaLes chataApartmányPenzionyKunžak ubytování

Kauza Rath by měla oživit naše vzpomínky na listopad 1989 Vydáno dne 24. 10. 2005 (1811 přečtení) Černého Petra si jednoznačně vytáhl kašpar Paroubek, a jestliže se tolik vzteká, tedy patrně proto, že už mu to došlo. Mohl předem tušit, že s instalací celoživotního kariéristy s kropenatým politickým postojem budou potíže, zvlášť když svou volbu této neřízené střely do čela nejproblematičtějšího ministerstva, jaké v Česku existuje ... »Kauza Rath« by měla oživit naše vzpomínky na listopad 1989

24.10.2005

Napínavé drámo na téma stvoření pátého (snad počítám dobře) socialistického ministra zdravotnictví během sedmi a půl roku skončilo prozatím nevídaným držkopádem Jiřího Paroubka. Tu nehodu premiérovi způsobil prezident Klaus, když odmítl jmenovat šéfem bílého resortu muže, který je současně nejvyšším funkcionářem České lékařské komory, v čemž hlava státu spatřuje nepřípustný střet zájmů. Je z toho mela převeliká. Mezi Strakovou akademií a Hradem poletují hrubě neuctivé vzkazy, až by si jeden mohl myslet, že hned zítra nastane konec světa, nebude-li David Rath posazen na židli, již pro něho přichystal přemoudrý ministerský předseda. Paroubek Klause obviňuje z neznalosti ústavy a ze všivého pokusu rozpoutat další vládní krizi, kňuče při tom cosi o jeho někdejších vztazích s Václavem Havlem. Rath zachází ještě dál. Krom toho, že i on burácí, že hradní pán má základní zákon státu za cár papíru, vtahuje navíc do hry kartu osobní nevraživosti, dokonce Klausovi vyhrožuje, že by mohl přijít o prezidentské křeslo, kdyby si stál za svým. Až tak mu záleží na tom, aby mohl sedět jedním zadkem na dvou židlích, odmítaje z dosavadní slézt, dokud nebude mít jistotu té novější. Kdo mi dá záruku, že ten vrtošivý stařík, poté co abdikuji z čela komory, si nenajde jinou záminku, aby dělal další problémy, klade sám sobě řečnickou otázku, z níž tryská nedůvěra k prezidentovi republiky a také chorobná posedlost mocí.

Jsem ten poslední, kdo by mohl být podezírán, že patří do Klausova fan klubu, přesto v tomto případě nemohu jinak než dát zapravdu panu profesorovi. Netřeba se detailně nimrat v ústavě, aby majitel zdravého rozumu uznal, že funkce šéfa jakéhokoli profesního sdružení není slučitelná s funkcí ministra příslušného resortu. Už proto, že by při poctivém výkonu obou mohlo docházet k situacím jak vystřiženým z Moliérova díla. Představme si na okamžik Davida Ratha ve dvojroli, o niž tolik usiluje: šéf ČLK stojí v čele demonstrantů proti Rathovi-mini- strovi, protože chce pro lékaře vydobýt peníze, které jim ministerstvo nemůže ani slíbit, natož dát. Nebyl-li by už toto Absurdistán na druhou, pak věru nevím, jakou lepší frašku si představit. Je dobře, že se Klausovy úvahy ubírají týmž směrem, protože zábavy na účet českého švejkovství snad už bylo dost.

Černého Petra si jednoznačně vytáhl kašpar Paroubek, a jestliže se tolik vzteká, tedy patrně proto, že už mu to došlo. Mohl předem tušit, že s instalací celoživotního kariéristy s kropenatým politickým postojem budou potíže, zvlášť když svou volbu této neřízené střely do čela nejproblematičtějšího ministerstva, jaké v Česku existuje, neuměl odůvodnit líp, než že mu pohledný seladon s podmanivým image pomůže při vyprávění předvolebních pohádek, maje za sebou dav na státním dobrodiní závislých lapiduchů. Kdyby mělo obecně platit, že střet zájmů v ministerské funkci nevadí, mohla být Paroubkem klidně nomi-nována třeba i šéfka Všeobecné zdravotní pojišťovny Musílková, pokud by disponovala přednostmi pornohvězdy a Rathovou výřečností k tomu.

Ostuda ostudoucí, do níž 20. října zaslouženě spadli Rath s Paroubkem, může být nekonečná. Mám teď na mysli šprajc, jímž premiér zareagoval na Klausovu nevstřícnost. Ať si prezident trhne nohou, zasyčel socialistický mistr švindlu, Rath bude ministrem i bez jeho požehnání, ledaže se jeho funkce bude jmenovat jinak. A hned byla vymyšlena úžasná klička: šéf lékařské komory se stane prvním náměstkem neministra, obdařeným navíc hodností státního tajemníka, aby tu »potupu« snáze vydýchal. Oficiálně resort povede osvědčený tvůrce zázraků Škromach, nebo ještě líp premiér osobně, takže Klaus, hehehe, vypadne ze hry. Mysli si o tom, co chceš, řadový český človíčku. Podle mne je to jen další ukázka zdejší nezměrné politické bídy, postkomunistické ovoce vrchnostenského buranství a trestuhodné pohrdání veřejným zájmem.

Jestli nejčerstvější politická bitva skutečně skončí tak, že prezident, nemaje ústavní možnost zcela ignorovat návrh předsedy vlády na jmenování nového mi-nistra, nechá Paroubka dusit ve vlastní šťávě až do voleb (v čemž mu naopak ústava nebrání), bude české zdravotnictví odsouzeno k pomalé smrti, lhostejno zda mu při umírání bude asistovat premiér nebo odborářský agent Škromach. Kterýkoli z těchto dvou komunistům sympatických principálů se stane Rathovým loutkovodičem, domydlí to k témuž konci: ke zhoršení kvality zdravotní péče následkem neschopnosti ji ufinancovat a zamezit hromadnému úprku doktorů a sester tam, kde se o ně dovedou líp postrat než v rozkradené vlasti.

I když je na druhé straně jedno, má-li Paroubkova vláda nadšených amatérů ministra zdravotnictví nebo ne. Osob-nost nejschopnějšího premiéra všech dob je totiž natolik univerzální, že by se Strakova akademie dobře obešla beze všech ministrů, byvše proměněna v pouhou buldozerovu servisní dílnu. Oblíbený český car sám všechno zařídí, o všem rozhodne a kdekoho postaví do latě, čehož si nešlo nepovšimnout, když v polovině října zázračně ukončil problém disproporce mezi finančními možnostmi státu a zdravotních pojišťoven a nároky pos- kytovatelů lékařské péče: prostě stanovil nepřekročitelné limity obojího, aniž se obtěžoval detaily, co to v praxi se zdravotnictvím udělá. A ještě si za to nechal blbějšími zatleskat, vědom si patrně, jak málo stačí k oslnění postkomunistického primitiva. Tam někde možná, u onoho jednoduchého početního úkonu, jejž by hravě zvládl i v matematice nepříliš zběhlý maturant bez použití kalkulačky, se Paroubek definitivně rozhodl pro oblbnutí občanstva mluvkou Rathem, protože kdo skočí na kouzla s neexistujícími miliardami, sežere už všechno.

Ale zpátky k politické rovině premiérových kejklů. Jestliže jsem v úvodu tohoto textu zmínil veskrze pozitivní úlohu prezidenta Klause v rath-paroubkovské ministerské frašce, nemělo by to vyznít tak, že na Hradě dřepí čistoskvoucí strážce politické mravnosti. Budiž v této souvislosti připomenuto, že v konfliktu o obsazení funkce šéfa resortu zdravotnictví se střetli tři mocí uhranutí prevíti, jejichž společným jmenovatelem je nezájem o vlastní důvěryhodnost, hlavně že bude dosaženo kariérního cíle. V tom jsou si všichni zápasníci podobní jako vejce vejci, snad jen že Rath si může gratulovat, že alespoň fyzicky ničím nepřipomíná oteklého Paroubka.

Co se Pana Profesora týče... Dal bych nevím co za to, kdyby jančení po slávě prahnoucích socialistických šašků pojal jako užitečný pohled do narcistního zrcadla, jako byť i jen zárodek zmoudření, což by velice pomohlo nejen jemu osobně, ale především demokratické pravici, již kdysi v dobré víře zakládal.

Naskočili jsme rovnýma nohama do rozjetého rychlíku lítého předvolebního boje. Není to pranice ledajaká, protože v ní jde o všecko, co jsme si chtěli vycinkat před šestnácti lety. Sjednocená rudorůžová levice už dala jasně najevo, že se cítí být dost silná na to, aby nás vyléčila z listopadového opojení, třeba i znásilněním lékařského stavu. Nenechme si to líbit, jakkoliv v nás postkomunistická pravice budí rozpaky, nemajíc k férovosti o mnoho blíž než socialisticko-bolševická klika.

Petr Zavoral