S Jiřinou Bohdalovou nesouhlasím

S Jiřinou Bohdalovou nesouhlasím

Milan Knížák

Také jsem prožil totalitu. Také jsem se pohyboval v oblasti kultury. Vím, jak bylo obtížné udělat jen svobodnější gesto, projevit jen trochu jiný názor a jak mi režim dával velmi důrazně najevo, co smím a nesmím. Neobávejte se, nebudu tady hovořit o svém pronásledování, nemám to zapotřebí.

Totalitní hvězda

Paní Bohdalová byla velkou totalitní hvězdou. Objevovala se po celou dobu své kariéry ve všech médiích a měla velmi lukrativní postavení. Taková šance nebyla nikdy zadarmo. Netvrdím, že paní Bohdalová někoho udávala, ale sama přiznala, že podepsala slib mlčení. Tomu lze věřit, či nevěřit, v každém případě to stačilo k evidenci v seznamech spolupracovníků StB. Komunistickým fízlům se nemělo podepisovat nic. Znám řadu lidí, kteří byli k podpisu nuceni a neudělali to. Proto také neměli šanci stát se protagonisty tehdejšího režimu, i když by si to bývali pro své schopnosti zasloužili. Komunistický režim dával těm, kteří ho podporovali (už tím, že se nezpěčovali), poměrně masivní podporu a umělci, kteří vytvářeli iluzi spokojeného života patřili k protagonistům. Vytvářeli selanku, která měla zakrýt zásadní zločiny režimu. Navíc řada kontaktů estébáků s informátory nebyla evidována, byly vyvolávány nahodile. Neupírám paní Bohdalové její herecký talent a jsem přesvědčen, že řada rolí, které vytvořila, zůstane zapsána v našem kulturním fondu. Vzpomínám si však také, jak po skončení druhé světové války řada vynikajících umělců jen proto, že nedovedla odmítnout příležitostné služby (a teď mám na mysli služby herecké, ne politické) německým vládcům, byla po válce velmi tvrdě perzekvována a trestána. Naše totalitní hvězdy vpluly ze služby komunistům do služeb demokracie. Asi je to tak normální, ale není možné se tím chlubit. Nelze chtít být za každou cenu nejlepší, největší, nejčistší, nejmorálnější. Na to nemají právo. Už jen proto, že tehdejší režim ublížil obrovskému množství lidí, zničil mnoho lidských osudů a zahubil řadu talentů. Komunistický režim degradoval lidskou důstojnost na nejnižší možnou úroveň a umělci, kteří tomuto režimu neprotivením sloužili se na této degradaci podíleli. Nechci soudit, jen vyžaduji trochu pokory, a především úctu k těm, kteří si tehdy zachovali lidskou důstojnost. Vstupovali jsme do nové doby s heslem „nejsme jako oni“. Ano, nechceme nové hony na čarodějnice, alespoň já bych s nimi nikdy nesouhlasil, ale věřil jsem v lidskou slušnost.

Minulost se vymazat nedá

Nový režim přijal paní Bohdalovou kvůli jejímu talentu s porozuměním až nadšením, ale minulost se vymazat nedá. Když se jednou zapletla s StB, už nikdo nezjistí podíl její viny. A že se na svoji minulost rozpomenula až po 14 letech, kdy začala dosahovat až k jejím vnukům, považuji za velmi účelové. Člověk by se měl bít za spravedlnost, i když se ho křivda přímo nedotýká. To, co mnohým v této společnosti chybí, je prostá lidská slušnost a úcta k důstojnému životu, ke které patří i smíření se s vlastními slabostmi. To neznamená tyto slabosti opakovat, ale nebát se (pokud se staly) k nim přiznat. Takové přiznání může vyvolat porozumění, hysterická obrana hovoří o možné vině.