Argument, který k tomu používá je ten, že tyto majetky byly koupeny nynějšími majiteli nebo dalšími osobami “v dobré víře”.
23.
dubna 1990 schválilo shromáždění České a Slovenské Federativní
Republiky zákon
119/1990 o soudních rehabilitacích.
Tímto zákonem byly zrušeny všechny tresty, které komunistický režim
uvalil na občany v rozporu s mezinárodními závazky, které podepsal,
jakožto i se svou vlastní ústavou. Rozsudky byly zrušeny ke dni, kdy
byly vysloveny, tedy byly zcela smazány jako kdyby nikdy
neexistovaly. 2. října 1990 byl schválen první restituční zákon
403/1990
o zmírnění následků některých majetkových křivd. Tento zákon umožnil
vrácení movitého i nemovitého majetku, který byl vlastníkům odejmut
podle různých vyhlášek po roce 1955. V tomto zákoně nejsou žádné
podmínky a je známo, že podle něj dostaly majetek zpět i osoby, které
neměly ani trvalý pobyt v tehdejším Československu ani československé
občanství.
21.
února 1991 byl schválen zákon
87/1991 o mimosoudních rehabilitacích.
V tomto zákoně je množství různých podmínek pro vydání zabaveného
majetku. Všechny musí překonávat a důkazy obstarávat poškozený
majitel. Je absurdní, aby po desítkách let původní vlastník
prokazoval, že komunistický funkcionář nebyl při koupi nikterak
zvýhodněn.
21.
května 1991 byl schválen zákon
229/1991 o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku.
Tento zákon ma podobné podmínky jako zákon 87/1991.
9.
července 1993 byl schválen zákon
198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti
němu.
Přestože tento zákon zcela jednoznačně odsuzuje komunistický režim a
ty, kteří jej aktivně podporovali, odsuzuje popravy, žalářování a
konfiskování majetku, nevyvodily se z něho žádné důsledky.
19.
července 1995 rozhodl Výbor
pro lidská práva Spojených národů,
že podmínka občanství v restitučních zákonech porušuje článek 26
Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a požádal
Českou republiku o nápravu do 90 dnů. Protože Česká republika tento
pakt podepsala a k jeho dodržování se zavázala je rozhodnutí tohoto
výboru pro ni právně závazné. Česká republika byla tímto výborem již
několikrát upomenuta, aby zjednala nápravu ale dosud výzvu ignoruje.
14.
prosince 1995 vydal Evropský parlament Rezoluci
B4-1493/45,
v které vyzývá všechny státy střední a východní Evropy, aby přijaly
příslušné zákony na vrácení majetků uloupených nacisty a komunisty a
jejich spoluviníky jejim pravoplatným vlastníkům.
13.
října 1998 schválila Sněmovna representantů Spojených Států Rezoluci
562 o
majetcích neprávem vyvlastněných bývalými totalitními státy.
Vláda
České republiky obhajuje loupežné zabavování majetku po židech, po
občanech vězněných a popravených komunistickým režimem i po těch,
kteří svou vlast opustili v době největsího útlaku. Argument, který k
tomu používá je ten, že tyto majetky byly koupeny nynějšími majiteli
nebo dalšími osobami “v dobré víře” a že by tedy byly
jejich odnětím a vrácením právoplatným majitelům spáchány nové křivdy
státem, který se považuje za právní stát a hájí nedotknutelnost
osobního majetku. Tuto "dobrou víru" prominentů
komunistické strany, kteří spoléhali na to, že Československo bude se
Sovětským svazem na věčné časy můžeme přirovnat k dobré víře nacistů,
kteří také vraždili a loupili v dobré víře, že nacistická říše bude
trvat tisíc let...
Prevzato
z České koordinační kanceláře: http://www.czechoffice.org/