Způsob, jakým došli naši „mocipáni“ k tomuto rozhodnutí mne utvrzuje v přesvědčení, že celé výběrové řízení bylo účelově zmanipulováno a vítěz byl radním předem znám, říká Tomáš Homola, členem zastupitelstva Prahy 1 za Evropské demokraty.

Byl jednou jeden domeček …, aneb jak to bylo s Werichovou vilou

Praha 1 je vlastníkem řady objektů, které nelze označit pouhým číslem popisným. Jeden z takových objektů se nachází na jednom z nejmalebnějších míst Prahy, uprostřed malostranské Kampy a Pražané ho znají jako „Werichovu vilu“. Možná neprávem nese dům tento symbolický název pouze po jednom ze svých dřívějších obyvatel. Historie domu je však mnohem barevnější. Pobýval v něm významný český učenec a slavista Josef Dobrovský, akademik Zdeněk Wirth, miláček národa herec Jan Werich a také významný český básník Vladimír Holan. Dům je kulturní památkou a především úcta k osobnostem českého národa, které jej obývaly a k jeho historii by měla být základním předpokladem pro jeho využití.

Po povodních v srpnu 2002 dům utrpěl značné škody a museli jej opustit jeho nájemníci. Zastupitelé Prahy 1 odmítli zainventovat rekonstrukci domu z peněz všech občanů Prahy 1, zamítli rovněž prodej domu ve výběrovém řízení. Na jaře loňského roku přišla na jednání zastupitelstva požádat o pronájem vily mecenáška českého výtvarného umění paní Meda Mládková. Chtěla ve vile vybudovat Muzeum Voskovce a Wericha a byt pro své osobní užívání. Paní Meda po návratu z exilu darovala Praze sbírku výtvarného umění nevyčíslitelné hodnoty. Umělecká díla českých výtvarníků Františka Kupky, Otto Gutfreunda a mnoha dalších můžeme vidět v Museu Kampa, o jehož vybudování se zasloužila. To se záhy zařadilo mezi nejvýznamnější světová muzea moderního umění.

Ani výše uvedené zásluhy nepřesvědčily pana starostu Vihana (ODS) a některé radní, aby objekt Werichovy vily pronajali bez dalšího právě paní Mládkové. Radní se určitě budou ohánět tím, že „přeci každý pronájem musí projít přes výběrové řízení“. Opak je pravdou. Když se pan starosta Vihan nebo jeho zástupce Burgr (KDU-ČSL) rozhodnout pronajmout cokoliv bez výběrového řízení, učiní tak velice jednoduše. Stačí totiž na 15 dní vyvěsit na úřední desku úřadu ve Vodičkově ulici tzv. záměr pronájmu „Pepovi Vomáčkovi“ na 50 let a je tzv. vymalováno. Tento postup opakovaně zvolili i u ekonomicky velmi výnosných objektů, jako byl v posledních letech např. dům na Václavském náměstí č. 43 (tzv. Rybárna) nebo aktuálně dům v Pštrosově ulici. V případě paní Medy Mládkové zjevně zájem na výše uvedeném postupu nebyl.

V červnu si radní schválili pravidla, podle kterých se mělo konat výběrové řízení. Dle těchto pravidel měli zájemci nejpozději do 22. srpna 2005 předložit v zalepených obálkách své nabídky. Pravidla stanovovala mnoho podmínek, které byl zájemce povinen splnit, aby mohla být jeho nabídka vůbec hodnocena. Mezi podmínky patřilo i prokázání schopnosti realizovat navrhovaný záměr, předložení podrobných a průkazných referencí, prokázání zkušeností zájemce, jeho účasti na podobných projektech včetně jejich popisu. Nabídky musely být předloženy takovým způsobem, aby z nich nebylo možné vyjmout nebo do nich vložit další listy, všechny listiny a doklady musely být součástí nabídky nejpozději s jejím podáním. Nabídky měla posuzovat tzv. „hodnotitelská komise“ a ta měla o průběhu hodnocení pořizovat protokol. Rada také stanovila, že hodnotit se bude především záměr, tedy to, co chce zájemce v objektu realizovat, vhodnost tohoto záměru, schopnost dokončit rekonstrukci a schopnost dostát svým závazkům k realizaci navrhovaného záměru. Až po vyhodnocení popsaných parametrů mělo dojít k otevření obálek s cenovou nabídkou.

Nabídku nakonec podalo řádně 5 zájemců, přičemž z pěti nabídek byly čtyři předloženy obchodními firmami a jednu nabídku předložily společně nezisková nadace Museum Kampa a paní Meda Mládková. Obchodní firmy většinou navrhovali ve vile provozovat méně či více luxusní restaurační zařízení a všichni pro jistotu nabízeli „vitrínu s fotkami Jana Wericha“. Všechny tyto nabídky prokázaly, že jejich předkladatelé se ani nebyli schopni seznámit s historií vily a její provoz by tak byl podřízen jedinému kriteriu, tedy „kriteriu zisku“. Požadované reference k doložení schopnosti provozovat vilu k navrhovanému účelu pak nedoložil praktický žádný z těchto zájemců. V konečné fázi radní rozhodovali mezi ekonomicky nejvýhodnějšími nabídkami firmy COLLY a paní Mládkové. Záměr, předložený firmou COLLY je obsažen na necelé straně formátu A4 a zahrnuje mimo jiné: „muzeum a výstavní síň s historií Kampy, Karlova mostu a Malé Strany“, které má mimo jiné „evokovat vzpomínky na Jana Nerudu a známé Povídky malostranské“, promítání „laskavých filmů pro pamětníky“ a expozici „vodníků žijících na Kampě“. Oproti tomu nabídka předložená paní Medou Mládkovou představuje soubor dokumentů s podrobným realizačním záměrem na využití objektu a to především s ohledem na historii vily. Součástí záměru v tomto případě je galerie věnovaná poctě Voskovce, Wericha a Holana, centrum komorních výtvarných, divadelních, hudebních produkcí, odborných přednášek a diskusí. Jedním ze základů sbírky umístěné ve vile by měla být i sbírka rukopisů z pozůstalosti Jiřího Voskovce. Program a provoz vily by byl garantován kurátory Musea Kampa a podporován Sdružením pana Jana – Werichovci.

Radní na svém jednání dne 17. října t.r. vybrali nabídku firmy COLLY a nabídku paní Mládkové odmítli. Způsob, jakým došli naši „mocipáni“ k tomuto rozhodnutí mne utvrzuje v přesvědčení, že celé výběrové řízení bylo účelově zmanipulováno a vítěz byl radním předem znám. Ačkoliv měli všichni zájemci doložit konkrétní doklady již bezprostředně s nabídkou, t.j. nejpozději do 22.8. t.r., společnost COLLY potřebné doklady prokazující reference a doložení schopnosti realizovat navrhovaný záměr k tomuto datu nepředložila. Namísto toho, aby byla společnost z výběrového řízení vyřazena, dne 3.10. byla písemně vyzvána, aby chybějící doklady doplnila. Vyhodnocování celého výběrového řízení probíhalo v rozporu s předem stanovenými a zveřejněnými pravidly, hodnocení neprováděla žádná „hodnotitelská komise“, ale nakonec si tuto činnosti osvojila přímo rada, z průběhu hodnocení nebyl sepisován žádný protokol. Pan starosta nepředložil jednotlivé projekty pro jistotu ani Kulturní komisi rady, která jako jediný orgán městské části má k takovému posouzení kvalifikované odborníky. Proto se dnes nedá zjistit, jak se ve skutečnosti hodnotilo. Jisté je, že kulturní a historická hodnota objektu zohledněna nebyla. Jak je vidět, všem uchazečům se také nedostalo rovného zacházení.

Co na závěr? Vlastně nemám slov. Kdo se projevuje jako kulturní barbar a pohrdá odkazem našich předků, nemá dle mého názoru na radnici co pohledávat. To však musí posoudit především občané Prahy 1. Nejbližší možnost budou mít již za rok při volbách nového zastupitelstva. Hodně štěstí, správnou volbu a vzhůru na vodníky!

Tomáš Homola

autor je členem zastupitelstva Prahy 1 za Evropské demokraty