Proč předseda Ústavního soudu ČR JUDr. P. Rychetský a jeho stranický kolega Prof. JUDr. Z. Jičínský prosazují kontinuitu komunistického práva?

Vážený pane předsedo,

v letech 2004 a 2005 jsem navrhl Senátu Parlamentu ČR udělit vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů. Své návrhy jsem zdůvodnil na Veřejném slyšení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, které se konalo v Rytířském sále Valdštejnského paláce dne 16.června 2004 na téma „Odbojová skupina bratří Mašínů“ a v dopise Vám v minulém roce ze dne 20. února 2005. Tímto otevřeným dopisem tak činím i v letošním roce, jen k předchozímu zdůvodnění mého návrhu přidávám i důvody další, důvody k přijetí nové ústavy a ústavních norem a zákonů, kde bude výslovně uvedena nezávislost na právním systému před rokem 1989 a zveřejnění tzv. Z-svazků z důvodů zajištění stability v našem státě.

V pořadu „Setkání s předsedou Ústavního soudu ČR Pavlem Rychetským“ (čtvrtek 23.2.2006 stanice Praha, 11.05-12.00 hod), p. předseda JUDr. Pavel Rychetský dokladoval nutnost kontinuity práva z let před r. 1989, což zdůvodňoval např. důvody rozvodových řízení. Hodnotíme-li kontinuitu práva ve 20. století, pak tato byla přerušena poprvé v r. 1918 sepsáním ústavního zákona o vyhlášení Československé republiky dne 28.října 1918 (podepsáni Antoním Švehla, Dr. Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Dr. Karel Soukup, Dr. Vavro Šrobár), podruhé okupací Československa nacistickým Německem a  vytvořením Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939, potřetí po skončení II.světové války  vytvořením obnovené Českoslovenké republiky (ovšem na bázi Košického vládního programu a bez Podkarpatské Rusi) v roce 1945 a po čtvrté po únoru r. 1948. Poúnorová ústava a na ní navazující právní normy a zákony, vytvořené tvůrci zločinecké organizace KSČ pro potřeby rozvrácení demokratického státu a nastolení diktatury proletariátu, se všemi důsledky z toho plynoucími, jako vytvoření koncentračních táborů - táborů nucených prací, vraždění, deportace odpůrců režimu a majetných občanů a konfiskace jejich majetku.

Proč předseda Ústavního soudu ČR p. JUDr. Pavel Rychetský a jeho stranický kolega Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský prosazují kontinuitu komunistického práva? Důvodem je znemožnění potrestání svých spolustraníků z doby, kdy sami byli členy KSČ, krytí všech zločinů z let 1948-1989 této strany a umožnit soudcům, kteří soudili i v letech před r. 1989, dodatečně udělovat postiženým skutečným demokratům a vlastencům, po na nich vykonané justiční vraždě a po rekvalifikaci jejich politického trestného činu vlastizrady na trestný čin loupeže státního majetku a pokus o vraždu, ještě i 15leté zbytkové tresty. V důsledku tvrzení předsedy Ústavního soudu ČR, instituce, která má zajišťovat ústavnost práva v ČR i v souladu s právem v EU, kontinuita práva znamená, že Evropská Unie by se měla řídít právem nacistického Německa, státu, který okupoval ve 40tých letech prakticky všechny země současné Evropské Unie.

Odhady (např. Černá kniha komunismu) uvádějí, že počet zabitých komunistickým režimem činí více jak 100 mil. obětí, z toho v jednotlivých zemích – v Sovětském svazu ~20-25mil., v Číně ~65-80mil., ve Vietnamu ~1 mil., v Severní Korei ~2 mil., v Kambodži ~2 mil., ve východní Evropě ~1 mil., v Africe ~1.7 mil., v Jižní Americe ~150.000, v Afganistánu ~1.5 mil., celkové počty obětí zahrnují jak popravy jednotlivců a hromadné popravy, tak úmrtí v koncentračních táborech a během deportací, ale i oběti hladomorů (např. uměle vyvolaného hladomoru na Ukrajině, v Severní Korei, apod.).
V této souvislosti si dovoluji připomenout skutečná fakta z padesátých let minulého století v ČR:

K 1.4.1949 bylo vězněno 6788 politických vězňů, k 1.4.1950 bylo vězněno 9162 politických vězňů, k 15.5.1950 již 11026 politických vězňů a k 1.3.1951 15125 politických vězňů. V této době bylo uloženo v roce 1949 57 trestů smrti, 111 doživotí, úhrnný počet let trestů 22395,5 roků, 30 330 mil. Kčs peněžitých trestů, 1255 konfiskací, 2909 ztrát občanských práv, v roce 1950 59 trestů smrti (58 mužů a 1 žena - paní Dr. Milada Horáková), 191 doživotí, úhrnný počet let trestů 49455 roků 10 měsíců, peněžitých trestů ve výši 78335600 Kčs, 3816 konfiskací, v roce 1951 57 trestů smrti, 45 doživotí, úhrnný počet let trestů 32261 roků 3 měsíce, výše uložených peněžitých trestů 43352500 Kč, počet konfiskací 2807, v roce 1952 68 trestů smrti, 74 doživotí, úhrnný počet let trestů 9877 roků 4 měsíce, výše uložených peněžných trestů 5102500 Kčs. Uvedená data převzata z materiálů ÚDV ZK (Čs. Justice v letech 1948-1953 v dokumentech, 2003) a ze Sborníku Mezinárodní konference o zločinech komunisnu 1991, tedy oficiální data Státního soudu z výše uvedených let. Celkově se odhaduje “jen” něco přes 10000 popravených, zastřelených na útěku, ubitých při výslechu, ubitých ve vězení a umučených ve věznicích převážně v letech 1948-1952 a několik set tisíc vězněných  ve věznicích a v PTP táborech. Jen v roce 1949 bylo z vysokých škol vyloučeno na 10 tis. studentů a na 600 profesorů (mezi jinými Prof. Dr. Karel Engliš, poslední demokraticky zvolený rektor Karlovy University, prof. Otto Wichterle a další), docentů a učitelů vysokých a středních škol a kolik dalších desítek tisíc studentů bylo vyloučeno ze studií nebo se na střední nebo vysokou školu nedostali během dalších 40 let. Tyto akce spoluorganizovali někteří z tzv. reformních komunistů, např. předseda Ústředního akčního výboru vysokých škol Jiří Pelikán, Prof. Vilibald Bezdíček, předseda ÚAV NF a další. Všechny tyto zločiny byly výsledkem činnosti pod vedením Rudolfa Slánského a jeho spolupracovníků. Není tedy pravda, co se nám snaží reformní komunisté namluvit, že komunistická totalita začala až s procesy se Slánským a jeho spolupracovníky. Naopak největší represe na skutečné elitě národa byly za vedení v čele s Rudolfem Slánským. Slánský a jeho skupina byla v mocenském boji uvnitř strany poražena a proto likvidována.

Podobně tomu bylo i v dalších okupovaných zemích sovětského bloku. Např. v Lotyšsku bylo v prvním roce okupace země Sovětským svazem v r. 1941 (11.6.1941) deportováno, popraveno resp bezestopy zmizelo ~34250 občanů, přičemž mezi deportovanými bylo ~2400 dětí mladších 10 let a 270 kojenců,  v r. 1949 v akci Priboj bylo deportováno ~43000 občanů z toho 73% žen a dětí, takže po deportacích, stalinských represích a následné migraci ruských občanů v Lotyšsku počet Lotyšů klesl z asi 75% před II světovou válkou na ~52% v současnosti (údaje bývalé velvyslankyně Lotyšské republiky (LR) při OSN a UNESCO, ministryně zahraničí LR a první  eurokomisařky LR paní Sandry Kalniete, jejíž rodina byla též takto postižena a sama se narodila ve vyhnanství na Sibiři deportovaným rodičům).
Podobně jako u nás také v ostatních státech, které přistoupily nebo přistupují k EU vládli komunisté, proto jakákoliv kontinuita komunistických norem a zákonů je nebezpečím pro sjednocenou Evropu a pro všechny demokratické země světa. Kontinuita nekvalitního práva, jakým právní normy a zákony před r. 1989 byly, má za následek jejich úpravu řadou vyhlášek a dodatků, dílčích i větších změn, jež činí současný právní systém neprůhledný, a ve svém důsledku umožňující značnou korupci. Není možno navazovat na právní systém, který má na svědomí smrt více jak 100 mil. lidských obětí. Jediné řešení je v přerušení kontinuity práva z doby před r. 1989 a nahradit je kvalitním právem (v našem případě s kontinuitou na právní systém první republiky) s úpravami odpovídajícími právnímu systému sjednocující se Evropy. To však musí provést skuteční odborníci na ústavní právo, ne však právní experti vyškolení komunistickým právním systémem, jako pp. JUDr. P. Rychetský a Prof. Z. Jičínský, který navíc byl spolutvůrcem všech komunistických ústav, tedy spoluzodpovědný za páchané zločiny.

V prosinci minulého roku švédský poslanec p. Göran Lindblad prosadil v Politickém výboru Parlamentního shromáždění Rady Evropy dokument nazvaný „Potřeba mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů“, který má zhodnotit a odsoudit činnost komunistických stran, podobně jako hodnotil činnost nacizmu Norinberský proces. Jeho nutnou potřebu ukazují i veřejně presentované názory p. Diensbiera v případě bývalého srbského prezidenta Miloševiče (LN 13.3.2006), p. poslance Filipa v případě bývalého prezidenta Gottwalda (rozhovor s Alexandrem Kremerem, Právo, září 2005) a p. ing. Petra Uhla v Právu dne 25.3.2006 v rubrice Publistika “Ústavní soud uznal třídní boj” v případě osvobození p. Vl. Hučína. Souhlasné názory pp. JUDr. Rychetského a Prof. JUDr. Jičínského, že oba, Miloševič a Gottwald, nikoho osobně nezabili, nemučili, ani vyšetřovali, žalovali či odsoudili, jsou zvrácené, vždyť ani Hitler nikoho osobně nezabil, nemučil, vyšetřoval, žaloval či odsoudil. Každý kdo podepisoval nebo spolupodepisoval rozsudky smrti nad nevinně odsouzenými politickými vězni, případně jako specialista na ústavní právo vytvářel zákonné normy a zákony umožňující tyto zločiny páchat, je stejný vrah, jako ten kdo vraždil občany tohoto státu ve věznicích i jako ten kdo vraždí pro zisk či v důsledku své morální zvrácenosti, na rozdíl od těch, kteří se zbraní v ruce postavili zločinnému systému nacistickému nebo komunistickému jako rodina Mašínů a jejich spolupracovníků v období obou totalit. Stejně jako pp. gen. Josef  Mašín st., pplk. Josef Balabán, štkp. Václav Morávek se svými spolupracovníky v odboji proti nacistickému Německu, tak synové gen. Mašína se svými spolupracovníky v odboji proti komunistickému režimu si zasluhují nejvyšší naše uznání. Budoucnost sjednocující se Evropy musí býti zajištěna také i tím, že se jejím národům ukáže kdo byl příčinou všech zločinů na národech páchaných a naopak kdo si zaslouží nejvyšší úctu naší i dalších generací. Podle pokynu federálního ministra vnitra ČSFR  p. JUDr. Richarda Sachera č.j. OV-0017/x-03 z 2.dubna 1990 všechny evidenční karty a svazky , které se týkají nejvyšších představitelů státu – prezidenta, členů federální vlády a vlády České republiky, poslanců, hlavních představitelů politických stran je z důvodů zajištění stability politického vývoje třeba uložit (tzv. Z-svazky). Právě v zájmu  zajištění stability našeho státu i všech států EU a z důvodů možné jejich  destabilizace je nutno tyto svazky zveřejnit! Proto realizace dokumentu p. poslance Görana Lindblada musí požadovat výslovné přerušení komunistických právních systémů ve všech státech přistoupivších k Evropské Unii, aby všechny zločiny mohly býti v průběhu let otvírány a mapovány a hlavně spravedlivě odsuzovány!!! Toto prosazovat je povinností všech, včetně našich, pravicových poslanců v Radě Evropy, jinak může dojít k difusi komunistického práva do práva evropského s infiltrací  představitelů komunistického práva do struktur EU a v důsledku k vnitřnímu rozkladu EU. Jsem přesvědčen, že to je cíl komunistů. Politický vývoj v ČR v období od konce II. Světové války do 25.února r. 1948 tyto úvahy potvrzuje, proto poučme se z historie i v současnosti. Justice neboli moc soudní, exekutiva neboli moc výkonná a legislativa neboli moc zákonodárná jsou tři samostatné pilíře budování státu. Dochází-li k difusi komunistického práva do těchto pilířů demokratického státu, což se u nás bohužel stalo, projevuje se to jak silnou korupcí ve státě, tak i nefunkčností nezávislé justice, nastává postupný rozklad státu, což můžeme pozorovat i v současnosti u nás. Proto si dovoluji závěrem tvrdit, že právní normy a zákony demokratického státu nemohou vycházet z právních norem a zákonů zločinného systému, který má na svědomí smrt více jak 100 mil občanů!

Navrhuji a žádám

(i) úpravu ústavy, kde bude výslovně uvedeno, že kontinuita práva z let před r. 1989 je přerušena a kontinuálně navazuje na ústavu předmnichovského Československa; úpravu však musí provést skuteční ústavní odborníci, neškolení komunistickým právním školstvím,

(ii) otevření a zveřejnění Z-svazků z důvodu zabezpečení právní stability republiky, a  z důvodu zabezpečení  jednotlivých států Evropské Unie i samotné Evropské Unie proti možné jejich destabilizaci,

(iii) udělit skupině bratří Mašínů, jmenovitě pp. Ctiradu Mašínovi, Josefu Mašínovi, Milanu Paumerovi, Ctiboru Novákovi, Václavu Švédovi, Zbyňkovi Janatovi a Vladimíru Hradcovi  nejvyšší  státní vyznamenání jako ocenění jejich zásluh o demokracii v našem státě a jejich příkladu pro další generace, se zdůrazněním, že pro zachování demokracie a svobody národa je nutno přinášet i cenu nejvyšší, jako to činili obě generace Mašínů a jejich spolupracovníků.
 
Věřím, že závažnost  mých návrhů pro budoucnost a svobodu našeho národa i národů Evropské Unie si Senát Parlamentu ČR uvědomuje a bude je prosazovat.