Je výprodej městských bytů krokem správným směrem ?

Nájemní domy (u nás majoritně městské) ve všech netotalitních systémech byly stavěny solventními investory jako další z mnoha podnikatelských komodit. Po roce 1992 spadl obcím do klína obrovský majetek a zcela nedoceněný zdroj příjmu, což ovšem volené politiky ani omylem nevedlo k tomu, aby se o tak obrovský majetek postarali ve smyslu řádného majitele - hospodáře! Lehce je rozeznatelné jaký dům je tzv. "státní (obecní)" a jaký soukromý. Soukromé jsou opravené a nenajdete jedinou volnou prostoru. "Státní (obecní)" jsou zchátralé a prakticky v každém najdete nepronajmuté byty, nebytové prostory, ba dokonce prázdné bývalé restaurace a různé provozovny! Chucpe!

Je výprodej městských bytů krokem správným směrem ?

V České republice je v současné době téměř 2 miliony domů trvale obydlených, z nichž většinu, téměř 1,8 milionu, tvoří rodinné domy a 200.000 je bytových domů, ve kterých je 2 miliony bytů, z nichž téměř 60 % je v panelových domech. V roce 2001 při posledním sčítání lidu bylo 1,8 mil. bytů či domů v osobním vlastnictví, 650 tisíc družstevních bytů a 1,1 mil.bytů nájemních. Je nepochybné, že se za posledních 7 let tento poměr změnil ve prospěch osobního a družstevního vlastnictví, přesto lze odhadnout, že přinejmenším 800.000 bytů je stále nájemních, z nichž převážná část je s tzv. regulovaným nájmem, a tyto byty jsou většinou ve vlastnictví obcí. Některé se již svého majetku zbavily levným výprodejem, aniž si zbylá část občanů jednotlivých obcí a měst všimla, že se v podstatě vyprodává jejich majetek, který všichni obyvatelé obcí dostali od státu bezúplatně.

Ani v  Táboře tomu není jinak, ze 14.000 bytů a domků je 5.300 bytů v majetku města Tábora, to je přibližně 38 % všech bytů na území obce, což je vyšší číslo než republikový průměr. A samospráva je orgán obce, který má rozhodnout o tom, jak s tímto majetkem (nájemními byty) naložit. Je pravdou, že na území obce se uskutečňuje nová bytová výstavba, kterou se- pokud nesměřuje k osobnímu vlastnictví- může rozšířit fond nájemních bytů ve městě, ale za úplně jiných podmínek, než je tomu u bytů s regulovaným nájmem. Nájemné v těchto nových bytech totiž nevychází z dříve všemožně dotovaného levného bydlení ve státním bytě (ještě v roce 1992 byl totiž nájem necelé 2 Kč za m2), ale z pořizovací ceny bytu, která se pohybuje od 25.000 Kč až do 40.000 Kč za m2 bytu, nájemné by v takovém bytě tedy mělo být přinejmenším 82,50 Kč až 132 Kč za m2 bytu. Na druhé straně je dle zákona č.107/2006 Sb. stanovena cílová hodnota regulovaného nájemného na částku 41 Kč za m2 v roce 2010, která však rok od roku stoupá, protože kopíruje vývoj na realitním trhu, takže lze odhadnout pro rok 2010, kdy končí působnost zákona č.107/2006 Sb., se nájemné vyšplhá až na 50 Kč.

Vzhledem k tomu, že mnozí lidé jsou svou přirozeností spíše příznivci nájemního bydlení a sem patří i lidé nadprůměrně ekonomicky silní, měla by nabídka nájemních bytů v každém zodpovědně vedeném městě, obci, být zachována. Zde se však nabízí otázka, zda žadatelé o nájemní byt mají na mysli nájemné ve výši 90 Kč a více, či 40 Kč za metr, to nechť si budoucí nájemce posoudí sám. . Ale ze statistiky, zveřejněné v NTR, se dá dovodit, že nájemné pro obálkově získaný byt se pohybuje průměrně na úrovni 45 Kč. Znamená to, že oněch 200-400 žadatelů o nájemní byt, tedy žádá byt z fondu města, který na něj přešel ze státu, jde tedy o byty starší a nikoliv o byty s nájmem 90 Kč a více za 1m2 . Zde se však nabízí další úvaha, zda nynější změna pravidel pro prodej městských bytů je to „pravé ořechové“ a zda si toto zrovna lidé přejí,vždyť je velký počet těch, co neměli to štěstí a nedostali od státu byt. V neposlední řadě je třeba zvážit,zda je prospěšné, aby zdroj přijatelného nájemného bydlení byl krátkozrace rozprodán a tak „ vyschl“ pramen ? Vždyť lze poměrně lehce dovodit, že když při vlastnictví 5.300 bytů je ročně přidělováno novým nájemcům 80-120 bytů, po výprodeji 2.000 bytů to bude jen 60 až 70 bytů ročně.

Nájemní domy ve všech společenských, netotalitních systémech, byly stavěny solventními investory, což bývá i stát či obec, za účelem uložení a zhodnocení volných prostředků pro budoucí využití. Po roce 1992 spadl obcím do klína obrovský majetek a zatím nedoceněný zdroj příjmu v čase budoucím, což politikům -bez vize a s optikou volebního období- zřejmě nedošlo, neboť se v řadě měst tohoto majetku zbavili jeho levným výprodejem. Tím byla nehorázným způsobem okradena skupina občanů, kteří tento majetek rozhodnutím někoho nedostali k levnému užívání. Nyní stojí místní reprezentace před vážným rozhodnutím, zda se připojit k těm, kteří v jiných obcích obrali většinu o možnosti pozdějších zisků a menšině dopřáli nadměrných výhod, nebo nájemní bytový fond zachovat pro budoucí výnosy. Řada politiků to má jasné, zbaví se starostí, prodají a čeká na vděčnost obdarovaných při volbách. Ale je tady otázka ekonomická a možnost dlouhodobého výnosu a tím prospěchu všech občanů ve městě bez ohledu na druh bydlení. Nutno však poznamenat, že nájemní bytový fond je značně zanedbaný vlivem pokřiveného nájemného, které se daří deregulovat až v posledních dvou letech a legislativa, která to umožňuje, současně dává občanům na vědomí, jak výnosné pro obce může být vlastnictví nájemních bytů. V roce 2006 bylo nájemné z 1 m2 asi 18 Kč a to zajišťovalo příjem města ve výši asi 85 mil.Kč, z nichž větší část byla použita na opravy a investice do bytového majetku a menší část na financování nové bytové výstavby. Pro rok 2010 je stanoveno cílové měsíční nájemné na zhruba 45 Kč za m2, což zajistí příjem města na nájemném za všechny byty ve výši téměř 180 mil.Kč. Pak se nabízí jednoznačná úvaha -pokud veškeré zdroje budou použity na zlepšení stavu bytů, jak je tomu ve větší míře již od roku 2007, dojde pak k zastavení zanedbanosti z minulých let, což by se mohlo podařit během osmi-deseti let.. Poté co budou byty a domy opravené, nebude zapotřebí celého ročního objemu nájemného, jehož výši lze odhadnout na několik desítek milionů, by tato částka mohla být dlouhodobě používána na rozvoj města-ku prospěchu všech jeho obyvatel– určitě by to přivítalo i těch 60% obyvatel, kteří nebydlí v levném nájemním bytě.Potřebným je nutné pomáhat a těm pohodlným a línějším, co jen čekají, až jim bezpracně padne velký majetek do klína, je potřeba čelit.

Dlužno též připomenout vynikajícího starostu města Tábora pana Václava Soumara, který městský majetek rozhojňoval, nikoli rozprodával.

Zaslal neznámý autor.