http://sweb.cz/JanaHrbkova/10_let.htm Domácí násilí agresivního neurotika neb -10 let s Cibulkou Motto: Petře Cibulko, každé moje slovo zde napsané je pravdivé a prokazatelné. Před lety jste tě varovala, že neplacení daní, sociálního a zdravotního pojištění je trestný čin, že ti za dlužné částky hrozí obvinění. Tehdy jsi mi odpověděl : "Pak všechno vybalím..". Nechápala jsem, co tím myslíš. Dnes je vše jasné, protože tvoje "vybalení" jsem já, moje rodina i přátelé a mnoho dalších lidí, poznali na vlastní kůži. Pro Petra Cibulku znamená "pak všechno vybalím" lhaní , vymýšlení si souvislostí, které neexistují, předem zdiskreditovat lidi, kteří by možná jednou mohli o čemkoliv promluvit. Znamená to pokračování ve vytváření portrétu Petra Cibulky jako pronásledovaného a ohroženého, na kterého všechny zpravodajské i policejní služby "nasadili" svoje agenty. To znamená tvoje "všechno vybalím". Zastrašuješ nevinné lidi, politizuješ záležitosti, co s politikou nemají nic společného. Potřebuješ vytvářet obraz permanentně pronásledovaného Petra Cibulky, který je nevinen. Pravda je úplně jiná. Když někoho potřebuješ, slibuješ všechno, co by chtěl dotyčný slyšet. Pak ho odkopneš. Pro tebe platí jednoznačně : PO POUŽITÍ SE NEPOHODLNÉHO ČLOVĚKA ZBAVIT. Se svým bývalým manželem Petrem Cibulkou, nar. 27.10.1950, bytem Praha 1, Václavské náměstí 17, jsem pravomocně rozvedena rozsudkem Obvodním soudem pro Prahu 1 č.j. 24C194/2001. Společně jsme však nežili od 17.12.1999, kdy mně pan Cibulka v Brně , Nálepkova 38, fyzicky napadl, byla jsem ošetřena na Úrazové nemocnici v Brně a v noci po té vyhozena i se svýma dvěma nezletilými dětmi Karolinou a Jiřím z domu na Nálepkové 38 v Brně a byla jsem nucena se uchýlit i s dětmi do bezpečí do místa našeho trvalého bydliště v Praze, Václavské náměstí 17. S Petrem Cibulkou jsem se rozvedla pro jeho hysterické, hrubé a agresivní chování z jeho strany vůči mně a mým dětem.Důsledky psychického i fyzického vydírání a agrese, a hrubého porušováním dobrých mravů z jeho strany trpíme moje děti i já dodnes. Moje nezletilé děti Karolina ( nar. 1984 ) a Jiří ( nar. 1986 ) byly panem Cibulkou trvale vystaveny domácímu násilí ze strany svého nevlastního otce Petra Cibulky, byly nuceny pod nátlakem pracovat v denních i nočního hodinách na zakázkách pro jeho firmy zajišťující polygrafickou výrobu, byly naprosto fyzicky i psychicky vyčerpané, takže nemohly se řádně účastnit školní výuky ani žít normálním životem, natož aby měly klidné rodinné zázemí. Tato absurdní situace trvala od smrti jejich otce Jiřího Hrbka, tedy od jejich 11-12 let. ( Otec mých dětí Jiří Hrbek byl do své smrti – zemřel v roce 1996 na infarkt – v kontaktu s jejich učiteli i se sociálním odborem ). Tehdy nezletilá Karolina byla donucena po nocích pracovat v knihárně na zakázkách firmy pana Cibulky a nezletilý syn Jiří tiskl na ofsetových tiskařských strojích a na tiskařském stroji s ruční sazbou plakáty, zpracovával na počítači grafické podklady pro tisk v polygrafické výrobě i podklady pro vydávání Necenzurovaných novin (je pravděpodobné, že díky těžké fyzické práci v tiskárně, ke které byl můj syn Jiří donucen, došlo u něj k vývojové vadě na páteři). Panu Cibulkovi jsem bránila ve využívání svých nezletilých dětí jako pracovní síly s tím, že se obrátím na policii a na sociální odbor, ale tím jsem jeho agresi a psychické vydírání vůči nám jen stupňovala. Veškeré moje snahy ochránit děti končily tím, že napadal nás psychicky terorizoval a fyzicky napadal. Děti se mne snažily chránit, ale marně. Pan Cibulka děti často i v noci ranami pěstí vyhnal z postele s tím, že musí jít pracovat, protože není pro jeho firmu dokončena zakázka. Jeho pojetí „výchovy“ dětí znamenalo mlácení pěstmi do spánků. Při jeho značné tělesné konstituci je logické, že rána pěstí pana Cibulky do hlavy mého syna Jiřího odhodila přes celý dvůr. Pan Cibulka při své hysterické a agresivní povaze si pravidelně našel důvod, jak kompenzovat svoje nezvladatelné emoce. Bohužel se při takové emocionální excitaci naprosto neovládal a bylo mu zcela jedno, jak zraní osobu, na kterou útočil a rovněž mu bylo zcela jedno, zda se jedná o naprosto bezbranné dítě. Např. jako záminka ke zmlácení pěstmi do hlavy mého syna Jiřího stačilo, že mi vyndával ze zásuvky prášky na bolení hlavy. Nelze se divit, že po těchto agresivních „výchovných“ metodách pana Cibulky, se můj syn Jiří léčil s úpornými bolestmi hlavy na neurologii v Brně. Kategoricky jsem panu Cibulkovi zakazovala pěstmi tlouct pod nejrůznějšími záminkami moje děti, na to reagoval tím, že si dával pozor, abych ho při takových situacích neviděla. Přesto, že můj ošetřující lékař v Brně MUDr Hajaš mi nařídil vzhledem k mému zdravotnímu stavu nyní jsem díky tomu v invalidním důchodu) naprostý klid na lůžku, musela jsem z příkazu žalobce fyzicky pracovat, jak v knihárně tak tisknout na ofsetových strojích, jen abych chránila svoje děti. Pan Cibulka si vynucoval pracovní silu dětí s odůvodněním, že když nemohu pracovat já, musí na mne práci odvést děti, že nepracují pro jeho firmu, ale za mne, když já jsem nemocná. Podle vyjádření jeho a jeho matky Věry Cibulkové „ potřebuje zdravou ženu, která by byla schopna na pana Cibulku pracovat a živit ho“. Následkem tohoto dlouhotrvajícího stavu jsem byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, která vyústila v můj plný invalidní důchod. Svoji první žádost o rozvod jsem stáhla po výhrůžkách Petra Cibulky a jeho přátel, protože jsem měla důvodné obavy o svůj život a zdraví svých dětí. On i jeho přátelé svoje výhružky dokladovali tím, že Petr Cibulka jako disident a politický vězeň má neotřesitelný morální kredit, přátele u policie i ve zpravodajských službách. Navíc pan Cibulka svoji agresi vůči nám zdůvodňoval mojí povinností si do smrti odpracovat svoje zločiny za to, že jsem byla členkou KSČ a že moje děti musí trpět za moje zločiny, neboť „ zlo je potřeba vymýtit až do třetí generace“. Bohužel jsem místo abych jednala racionálně a obrátila se na příslušné úřady a chránila sebe a své nezletilé děti, jsem žila i s dětmi v neustálém stresu, který vyústil v moje těžké onemocnění a tudíž nebyla jsem schopna pro řešené této neúnosné situace podniknout žádné příslušné razantní kroky. Pan Cibulka, přestože byl povinen jako jejich nevlastní otec ze zákona se odpovídající měrou finančně podílet na pokrytí potřeb Karoliny a Jiřího ( vykazoval na ně slevu na daních), nedával ani mně žádnou výplatu, kterou přesto v účetnictví vykazoval, ani nepřispíval žádnou finanční částku na základní potřeby Karolině a Jiřímu. Jediné finanční prostředky, které jsme měli k disposici, byl sirotčí důchod dětí, přídavky na děti a případně sociální dávky a půjčky od mých přátel. Finančně mně a mým dětem vypomáhala ze i moje matka Anna Štufková . Tolik k objasnění situace, která trvala do 17.12.1999. I když jsem se svými dětmi bydlela v Praze, pan Cibulka nás nenechal v klidu a neustále požadoval, aby můj nezletilý syn Jiří pracoval na zakázkách pro jeho polygrafickou firmu a hlavně, aby jako kvalifikovaný grafik zpracovával podklady pro tisk Necenzurovaných novin ( nemusel mu za jeho odvedenou práci nic platit). Pan Cibulka dojížděl z Brna do Prahy a syn v noci lámal na počítači podklady pro tisk Necenzurovaných novin. Ráno autobusem v 6 hodin odvážel hotové a zpracované podklady pro tisk od mého syny Jiřího pan Cibulka do Brna do tiskárny Samab, která tyto noviny tiskla. Tato situace trvala v roce 2000-červen 2001. Syn byl nucen pracovat pro pana Cibulku v nočních hodinách, protože pan Cibulka přes den na tuto činnost neměl čas, věnoval se kdesi po republice své politické činnosti či zdržoval se v Brně na Nálepkové 38 . Situace se zásadním způsobem pro mě a moje děti ještě zhoršila ve volebním období od srpna 2000, kdy pan Cibulka kandidoval do Senátu ČR v Praze. Syn navíc připravoval kompletní volební materiály pro celou politickou stranu Pravý Blok, dcera Karolina zpracovávala na počítači stranickou agendu a distribuci nejen Necenzurovaných novin, ale i politického zpravodaje Pravého Bloku. Toto je velmi zdlouhavá a namáhavá práce, kterou ve firmách vykonávají zkušené expedientky. Díky pokračování této absurdní situace se moje děti dostaly do silné stresové situace, ze které jsme nevěděli,jak najít východisko. Protože pan Cibulka si na podzim roku 2000 z bytu na Václavském náměstí udělal základnu pro činnost Pravého bloku, takřka neustále zde probíhala politická jednání, která připomínala hospodské rvačky. Řev, křik a podobně trvaly dlouho do noci. Můj starší syn Vladimír Čech a jeho přítelkyně Marika Pokorná měli chodit normálně do práce, ale za absurdních podmínek, ve kterých díky panu Cibulkovi žili, to bylo zcela vyloučené a snášení teroru ze strany pana Cibulky se stalo pro ně neúnosným. . Díky pomoci přátel a mé matky se mi podařilo sebrat všechny síly a počátkem července 2001 panu Cibulkovi jsem zakázala, aby vykořisťoval Karolinu s Jirkou jako pracovní síly pro Necenzurované noviny a Pravý Blok. Zakázala jsem mu jakýkoliv styk s mými nezletilými dětmi a jeho dojíždění z Brna do Prahy. Pan Cibulka akceptoval moje kategorické rozhodnutí a řekl, že se vrátí do Brna a rozvedeme se. Domnívám se, že odborný lékař by dokázal mechanismy jeho patologických duševních stavů duševních stavů na rozdíl ode mne přesně kvalifikovat. Pan Cibulka v Praze v letech 2000-2001 i v Brně v předcházejících letech hospodářsky vykořisťoval moje děti jako pracovní sílu, nenechal jim žádný volný čas na odpočinek, na oddechovou činnosti odpovídající jejich věku, požadoval po nich práci, která byla pro ně nebezpečná ( tisk na ofsetových strojích) a bránil dětem v jejich vzdělávání i mimoškolních aktivitách. Syn pro jeho polygrafickou firmu pracoval doslova na plný úvazek jako kvalifikovaný grafik grafického studia a dcera obdobně jako knihařka, montážnice a pod . Moje děti důsledky dlouhodobého stresu pociťují dodnes, syn nemůže v noci spát , nebo se budí ze spaní se slovy „ já už jdu, já hned budu pracovat, já noviny dodělám“, chce vstávat a jít pracovat. Současně díky absenci vzdělání a psychickým následkům těžko dohánějí školní znalosti. V současné době zhoršuje jejich zdravotní stav i agresivní lživá kampaň, kterou pan Cibulka kolem naší rodiny rozpoutal. Vzhledem k tomu, že moje děti jsou již v současné době plnoleté, řeší tuto absurdní situaci zásadními právními kroky. Jana Hrbková, rozvedená Cibulková, novinářka